Bavorsko

Kraj  Horní Falc - HRADY
SCHWARZENBURG  (na vrcholu kopce Swarzwihrberg u Chamu)  
zřícenina velkého hradu románského založení "Pluhů z Rabštejna"

Na hustě zarostlém skalnatém vrcholu Schwarzwihrbergu ve výšce přes 700 m stojí zřícenina někdejšího hradu Schwarzenburgu, z něhož se zachovaly jen mohutné trosky, odkud se ale naskýtá pěkný rozhled po širokém okolí.
Přestože se hrad jmenuje Schwarzenburg, v lidovém podání se nazývá hora i hrad Schwarzwihrberg. Od 11. do 14. st. je zde doložen vážený rod Schwarzenburgů, kteří byli příbuzní s panovnickým rodem hrabat von Bogen z Donaugau.
Hrad byl založen kolem r. 1000 na základech původního, zřejmě dřevěného opevnění, na nepřístupném, skalnatém, ale prostorném bradle. V r. 1050 je poprvé zmiňován jakýsi "Heinricus de Swarcenburg" jakožto fojt pánů von Hochstifts a řezenského kláštera sv. Emmerama. V první pol. 12.st. je uváděn Berthold von Schwarzenburg, který umírá na křížové výpravě krále Konráda III. Dále je také potřeba z této doby zmínit kolínského arcibiskupa Bedřicha, strýce již jmenovaného Bertholda (1100 - 1131). Příslušníci tohoto rodu postupně získali vévodské tituly a patřili k nejvýznamnějším bavorským rodům. Často se nechali najímat do žoldnéřských služeb. Od 1300 však sláva rodu upadá, s ní přichází finanční nesolventnost a pád.
R 1332 získává panství lantkrabě von Leuchtenburg, který přikupuje také, předtím zastavené, trhové městečko Rötz a město Waldmünchen (Lesní Mnichov) se všemi právy a povinnostmi. Finanční problémy však opět vedou k prodeji „Černohradského“ panství Pluhům z Rabštejna (původně českému šlechtickému rodu, který se plně etabloval v německo-rakouských poměrech). Rodové sídlo Pluhů bylo tehdy na rodovém hradě Rabenstein na řece Schnelle.
Pluhové z Rabštejna patřily mezi významnou pohraniční bavorskou šlechtu. Mezi jinými je potřeba připomenout hlavně Hynčíka Pluha, který se proslavil jako velitel bavorského vojska, které pronásledovalo husitské vojsko a na hlavu jej porazilo v bitvě u Hiltersriedu* r. 1433. Jednalo se o první významnou porážku husitů za celé jejich aktivní působení ve střední Evropě. Také je potřeba připomenout jeho syna, Sebastiana Pluha, zemského hejtmana tzv. Böcklerů a Löwlerritů (protihusitské rytířské spolky). R. 1495 získal pozici purkrabího v Míšni, Herrschaftu a správcovství nad klášterem Schonthal od vévody Jindřicha z Plavna. Byl to právě on, kdo vzkřísil kolem r. 1500 obchodní transit na cestě do Rötzu.
Od r. 1505 získal panství Schwarzenburg Jindřich z Gutštejna, potomek drsných českých hraničářů a husitských hejtmanů s rodovým hradem nedaleko dnešních Konstantinových lázní. Panství dostal lénem, aby přestal tento nepokojný rod škodit v bavorském pohraničí. Bohužel se tato myšlenka bavorského vévody ukázala jako lichá a „milý“ Jindřich pokračoval i nadále ve svých kořistnických aktivitách, tentokrát hlouběji v bavorském území, zvláště na obchodních cestách kolem Norimberka. Neustálé sváry a zášti s okolní šlechtou a městy vedly švábský městský spolek k vyhánění čerta ďáblem. Proto byl najat jistý "divoch Heinz" a teprve pod touto hrozbou vojenského napadení byl Jindřich přinucen na přelomu r. 1509 až 1510 panství prodat za 41 000 rýnských zlatých Falci. Správcovství nad „loupežným“ hradem bylo svěřeno hejtmanům z Rötzu a Waldmünchenu. Ti zde neseděli a tak hrad bohužel velmi rychle pustl a již brzy byl označován jako pustý. V 19.st. hrad sloužil jako kamenolom, teprve až konce stejného století bylo přistoupeno k prvním sanačním pracem.
*- Při obléhání Plzně husity v letě a na podzim r. 1433 docházely kališnickým vojskům zásoby potravin. Proto byly Prokopem Holým určeni dva hejtmané, aby se svými muži vyrazili do Bavor pro proviant. Tato loupežná výprava se nesetkala téměř s žádným odporem a tak když se husitské vozy plně naložené kořistí vracely do Čech, jejich velitelé zcela podcenily průzkum a obranu zadních vojů. Kořistilo hlavně na Hynčíkových panstvích. Jeho zoufalí poddaní, s vidinou hladové zimní smrti, zcela a bez jakékoli koordinace, pod vedením Hynčíka a několika vycvičených ozbrojenců začali husity stíhat. Rovnou z pochodu zaútočili na překvapené husity, kteří nestačili uzavřít vozovou hradbu a jejich puškaři se nestihli zastřílet. Nastal neskutečný zmatek a po útěku obou velících hejtmanů i masakr. V bitvě padlo několik stovek husitů, přičemž na straně Bavorů bylo „pouze“ několik desítek mrtvých. Uloupená kořist byla zachráněna. Po návratu hejtmanů k Plzni byly oba popraveni. Tato bitva přispěla k třetímu neúspěšnému obléhání Plzně a rozkolu mezi kališníky, který vyvrcholil v bitvě u Lipan r. 1434.

Hrad stojí na jižním návrší hory, která se na třech stra­nách příkře svažuje, ale na severní straně spadá v mírném klesání. Přístup byl možný jen ze severu, odkud také hro­zilo nebezpečí útoku.
Ruiny hradu pocházejí ve skutečnosti ze dvou stavebních etap. Nejstarší viditelné části vznikly asi v 1. pol. 12. st. Nový hrad by mohl být postaven na místě star­šího komplexu (který se snad nacházel na severním návrší, tzv. Alt Schwarzwihrbergu ?). Středověká kruhová hradba opisuje v terénu protáhlý čtyřúhelník. Obklopuje dvě nádvoří - dolní a horní.
Horní nádvoří obsahuje bergfrit nebo hlavní věž, obytný objekt a kapli. Na dol­ním nádvoří stály hospodářské budovy (stáje) a na východní straně u obvodové hradby táhnoucí se podél vysokého hřebene čtyřboká hradební věž.
V r. 1439 a v následujících letech, částečně asi teprve v letech 1504 a 1505, bylo na základě nových obranných systémů hradní opevnění přestavěno způsobem odpovídajícím vývoji palných zbraní. Přestavba sestávala především z přístavby dělových věží a bašt ve všech čtyřech rozích. Tehdy vznikla také vnější stavba brány na severní straně a byl vyzděn šíjový příkop. Přístup do hradu byl prolomen v severovýchodním rohu a vedl přes most, který je dnes nahrazen sypaným valem přes šíjový příkop, k vnější bráně, na jejímž severovýchodním rohu vystupuje do příkopu velká dělová věž, kryjící přístup a dovolující ostřelování prostoru před hradbami. Na ještě zhruba 7 m vysoké dělové věži zůstaly dole zachovány dělové střílny a jedna tzv. Kalhotová střílna, nahoře pak střílny pro ruční palné zbraně.
Cesta vede dále k vnitřní bráně, která byla součástí románské obvodové zdi a vpravo byla kryta malou válcovou věží přistavěnou až v 15. st. V této věži se nachází klíčová střílna k ostřelování prostoru před vnější bránou.
Vnitřní bránou se vstupuje na dolní nádvoří, které je na západní straně chráněno o něco výše položenými hlavními budovami obklopujícími horní nádvoří. Z románské brány, vedoucí k hornímu nádvoří, zůstala zachována pouze dolní část ostění. V severovýchodním rohu horního nádvoří se zvedá hranolový bergfrit, který se nyní restauruje. Věž byla mezi lety 1897 až 1902 zvýšena z původně zachovaných 11 m tak, aby mohla sloužit jako rozhledna. Spodek stavby je na severní a částečně také na východní straně od současné úrovně obložen sedmi vrstvami středně velkých a velkých kvádrů. Nad nimi začíná obezdívka z lomového kamene s nárožními kvádry, mezi nimiž se objevují ojediněle bosované kvádry. Na západní a jižní straně má věž také obezdívku z lomového kamene. Vnitřek věže je obložen kvádry až do výšky nové přístavby. V nedávné době byl dole proražen vchod a zaklenut lomeným obloukem. Starý vchod se nachází, jak je u takových věží obvyklé, ve výši cca 9 m na jižní straně odvrácené od možného útoku. I ten je ukončen lomeným obloukem.
Bezprostředně vedle brány vedoucí z dolního na horní nádvoří stála hradní kaple. Pravoúhlá stavba, z níž se zachovala jen spodní část obvodových zdí. Byla orientována východním směrem. Blíže ke středu obou delších stran stojí polosloup s krychlovou hlavicí a patkou s drápky. Hlavice a podstavec jsou začleněny do zdi. Na západní stěně je ještě zřetelně viditelný čelní oblouk klenutí. Technika pokládání kvádrů a drápky na patkách sloupů dokazují, že stavba kaple vznikla po r. 1100. Je možno ji datovat do 1. pol. 12. st., kam lze zařadit i veškeré románské zdivo hradní zříceniny.
Jižně od kaple snad mohly stát hlavní obytné budovy, z kterých zůstaly zachovány jen nepatrné zbytky (dnes hospoda). Na nápadní straně nádvoří označuje velká pravoúhlá prohlubeň místo, kde kdysi stála jedna z budov. Na východní straně dolního nádvoří se táhne útvar podobný hřebenu, na němž se zachovaly zbytky románské obvodové zdi, a kromě ní i základy poněkud vysunuté hranolové románské věže na čtvercovém půdorysu obložené kvádry. Jižně od věže jsou zachovány zbytky zdi románského objektu, na který navazuje románská zeď táhnoucí se ještě asi 9 m jižním směrem (dnes je zde moderní WC). Věž, zbytky sousední budovy i pozůstatky obvodové byly vykopány teprve v r. 1905 Schwarzwihrbergským spolkem.
Gotická věž opatřená bočními hradbami navazující na románskou hradbu v jihovýchodním rohu je daleko předsunutá. Na jihovýchodní straně stojí opěrná zeď s románskými pilíři, která dříve podpírala obvodovou hradbu. V jihozápadním rohu stojí malá bašta a v severozápadním rohu předsunutá věž opatřená bočními hradbami, obsahující dole dělovou střílnu a jednu malou pravoúhlou střílnu nahoře. Vše ostatní jsou nástavby z r. 1439.
Různé vykopávky v okruhu hradní dispozice přinesly v posledních letech pozůstatky keramiky, které pocházejí z 3. až 15. st.
Závěrem lze říci, že hrad svými zříceninami podává pozorovateli obraz o někdejší velikosti a významu. V současnosti se zde konají velké historizující divadelní festivaly.
V okolí se nachází hrady Kürnberg, a Thanstein

 hrad Schwarzenberg u Chamu

zpět na mapu Horní Falce

 hrad Thanstein