GOŚCISZÓW

GOŚCISZÓW něm. Giessmannsdorf

Ruiny gotického vodního hradu, přestavěného na zámek

Ruiny vodního hradu ze 14. st. přestavěného na zámek v pozdně renesančním slohu r. 1603 stojí v rovinatém úvalu Gosciszowského potoka, asi 6 km severozápadně od Lwowku Slaského.

Sídlo neznámého charakteru zde bylo založeno z knížecí iniciativy snad již na konci 13. st.. B.Guerquin (polský historik) tu proto mylně předpokládal již v této době existenci kamenného hradu. Poprvé je Gosciszów („ves Gosbinsdorf s dvorem") připomínán r. 1318, kdy se ocitl knížecím nadáním na 5 let v rukou Gebharda von Querfurt, činného na dvoře svídnicko-javorských knížat.

Po polovině 14. st. byla ves v rukou několika významných rodů (von Redern, von Grisslaw, von Warnsdorf). Právě Melchiorovi von Warnsdorf lze nedlouho po získání vsi r. 1381 přičíst výstavbu kamenného hradu. Warnsdorfům pak patřilo panství více než 250 let, až do r. 1635.

Po Melchiorovi tu sídlil Franzke (1399 až 1426) a Hans (1434 až 1471). Významný a zámožný Hans Wölfel von Warnsdorf se po hradě jako první psal (zu Gussmansdorff, 1452) a byl zřejmě i autorem pozdně gotické úpravy hradu.

Podobu objektu však určila zejména přestavba provedená Casparem von Warnsdorf a jeho manželkou Helenou von Zedlitz r. 1603, která vtiskla stavbě pozdně renesanční sloh. Další modernizace následovaly kolem r. 1780 za vlastnictví von Bibranů a jejich dědiců. V letech 1848 až 1856 proběhly pozdně klasicistní úpravy pro Egona Gustava von Schönberg-Moldau.

Následovaly ještě novogotické úpravy na konci 19. st.. Na konci II. sv. války r. 1945 však byl objekt vypálen a poničen a od té doby byl ponechán jako ruina, prý částečně konzervovaná při zajišťovacích pracích r. 1965. Stav zdiva, destrukce v nádvoří a uvnitř staveb a zejména v interiéru bující vegetace tomu příliš nenasvědčuje.

Jednodílný hrad Melchiora von Warnsdorf byl obklopen vodním příkopem, který se na jihu rozšiřuje v rybník. Pokud zde skutečně existovalo starší sídlo, příkop by mohl být jeho pozůstatkem. Hrad měl tvar nepravidelně zploštělého oválu o průměru 35 - 40 m, jehož obvod obíhala 1,6 - 2 m tlustá hradba, umístěná zřejmě z obavy o statiku (nebo kvůli zaniklému parkánu s palisádou?), až několik metrů za vnitřní hranou příkopu. Hradba je dodnes téměř v úplnosti dochovaná a určuje rozsah sídla. Patrné jsou tři relikty mostů přes příkop na severozápadě, severovýchodě a na východě. Původní brána s širokým hrotitým portálem však byla na jihovýchodě a byla později zazděna (viz foto).

Jedinou kamennou hradní budovou byla podsklepená patrová hranolová věž o rozměrech 7,8 x 10 m, v patře svázaná s obvodovou hradbou. Stála na západě naproti bráně. Byla postavena z lomového kamene, v nárožích armovaného pískovcovými kvádry s hladkým povrchem (jak je na jejím jižním nároží patrné). Sklep i přízemí byly zaklenuty valenou klenbou. Přízemí i patro měly odlišné funkce a měly proto i samostatné vstupy od jihozápadu. Přízemí mělo administrativní, správní a skladovací funkci, zatímco u patra musíme předpokládat funkci obytnou. Portál do přízemí byl opatřen závorou, později však byl přezděn. Částečně se dochoval portál v patře. Lze předpokládat existenci další dřevěné zástavby, nejspíše při obvodově hradbě.

Pozdně gotická stavební aktivita Hanse von Warnsdorf nebyla nijak ohromující. Jejím produktem je přístavek v koutě mezi věží a obvodovou hradbou, čímž vznikla palácová budova o rozměrech cca 10 x 16 m se zaobleným nárožím a vstupem z nádvoří do přízemí jižní části opatřeným závorou. Údajně byla v této době původní široká jihovýchodní brána zúžena na pouhých 96 cm. Spíše k zúžení brány (a k její proměně de facto ve výpadní branku) došlo k souvislosti se změnou komunikačního schématu, snad s přesunem přístupu a hlavní brány (k severovýchodu?). Každopádně tato jihovýchodní brána zcela zanikla počátkem 17. st., kdy byla zablokována příčkou východního křídla. V této skromné podobě se hrad v majetku Warnsdorfů dočkal počátku 17. st.

R. 1603 však byla zahájena velkorysá pozdně renesanční výstavba, která se již koncentrovala na obytnou a reprezentační funkci objektu. Ovál obvodové hradby byl ponechán, ale úsek hradby na severozápadě byl na několika místech proražen a stal se vnitřní příčkou dvojtraktového hlavního křídla zámecké stavby (které překročilo rámec bývalé hradby a dosáhlo okraje příkopu). Průjezd nové brány, vybavené honosným zdobným portálem s hlavičkami andílků, maskarony a plochým reliéfem s personifikaci vybraných ctností (Udatnosti, Moudrosti a Skromnosti) byl ozdoben heraldickými motivy, jenž by sám o sobě byl důvodem k návštěvě objektu.

Příkop překročil barokní kamenný most směřující k nové bráně. Na jihu a východě vyrostla obytná křídla a vymezila tak ze tří stran poněkud nepravidelné lichoběžníkové nádvoří, pouze na severu uzavřené obloukem staré hradby. Šlo sice o vysoké, ale úzké nepravidelné trakty, přimykající se k oválným výsečím obvodové hradby a respektující její průběh, i když ji zejména ve vyšších patrech proráželo množství okenních otvorů, vysoko nad ni se vzepjaly typické zdobné manýristické trojúhelníkové štíty a zvenčí ji pokryla sgrafita s rostlinnými a figurálními motivy, jejichž zbytky jsou patrné na dvorní fasádě.

Zřejmě až při zabezpečovacích pracích r. 1965 byl obezděn skarp nad vodou velkými kvádry. Severně od hradu stojí budovy hospodářského dvora s bránou (fungující jako sýpka) z r. 1605 s erby rodu Warnsdorfů a Zedlitzů.

V okolí hrad Grodziec a tvrze Rakowice Wielkie a Radlówka


hrad Czocha	zpět na mapu kraje Dolní Slezsko	hrad Grodziec