Tarnów


TARNÓW
Město

znak města



Tarnów bylo poddanským městem a jeho dějiny byly vždy spjaty s osudy hradu a jeho majitelů. Teprve v r. 1787 se Eustach Sanguszko zřekl vlády nad městem, které má řadu dnes památkově hodnotných a chráněných staveb.

V centrální poloze na rynku se nachází goticko renesanční radnice s válcovou věží z 15. stol., stavebně upravená v 16. stol. Atika radnice vychází z krakovských vzorů a dokládá vliv krakovských mistrů (hlavně J.A. Padovano). Okolo náměstí stojí kamenné měšťanské domy pestře dokládající vývoj měšťanské architektury od 16. do 20. stol.

Gotický katedrální kostel Narození Panny Marie, výrazně regotizovaný v 19. stol. s renesančními náhrobky Tarnovských.

V městě se nachází fragmenty městských hradeb ze 14. až 16. stol.


Hrad
zbytky mohutného správního hradu nad stejnojmenným městem na Svatomartinské hoře











Hrad byl založen krakovským vojvodou Spycimirem na pozemcích Malého Tarnówa, které mu byly věnovány r. 1328 králem Vladislavem Lokýtkem. Buď tato donace byla učiněna dodatečně, nebo se Spicimir ke stavbě postavil opravdu chlapsky a nelenil, protože již r. 1331 zde stála hrubá stavba a byla také tohoto roku vysvěcena hradní kaple. Postupně rozrůstající se hrad sloužil pak jako rodové sídlo a i jako správní centrum rozlehlého panství hlavní rodové větve Tarnowských.

Roku hrad velmi utrpěl důsledkem nájezdu Uhrů, ale byl vzápětí opět opraven. Jeden z jeho dalších majitelů, hejtman Jan Amor Tarnowský, z něj učinil jeden z nejkrásnějších a také nejpevnějších hradů v tehdejším království, který z vojenského a obytného hlediska akceptoval nástup renesanční doby. Po jeho smrti (1561) a smrti jeho syna (1567) došlo k roztržce a sporům o dědictví mezi knížetem Konstantinem Ostrogským a Stanislavem Tarnowským, kastelánem czechowským. Spor byl ukončen rázně Stanislavem Tarnowským, který r. 1570 hrad vojskem oblehl a dobyl. "Svůj" hrad však dlouho neudržel, protože jej jeho sok získal nakonec věnem. Od té doby hrad a jeho význam začal upadat.

Další majitelé, mezi něž patřili např. Zaslawští, Lubomirští, Zamoyští, Radzivillové, Koniecpolští, Walewští a nakonec Sanguszkowé, na hradě nesídlili a tudíž se mu nesnažily navrátit jeho bývalý význam. Postupně byl opuštěn.

Od poloviny 18. stol. byly rozsáhlé ruiny hradu rozebírány na stavební materiál. Tento proces byl nakonec urychlen budováním mohyly na Svatomartinské hoře na počest povstalců z r. 1846. Tato práce, zahájené r. 1848, znamenaly naprosté zničení všech zbývajících nadzemních zbytků hradu, a to nejen zdiva, ale i dokonce zemních fortifikací. V takto zbědovaném stavu se dochoval dodnes. Vrcholem dnešní doby je nelegální používání areálu hradu jako výborného terénu pro motokrosové stroje. Lidská blbost je nezměrná !!!


Ve středověku se hrad skládal ze dvou hlavních částí. Horního hradu (jádra) s obytnou funkcí a dolního hradu, který stál na nižší straně hřebene a v podstatě plnil hospodářskou roli. Obě části od sebe dělil mohutný příkop, který byl překonáván dřevěným mostem. Celý areál byl téměř 200 m dlouhý.

V nejstarší etapě vývoje hradu (1329 až 1342) se hradní jádro skládalo z oválu kamenné obvodové hradby, k níž přiléhaly dvoupodlažní budovy s obytnou funkcí. V západním nároží stála mohutná, válcová věž (bergfrit) o Ø 8,7 m. Na jihovýchodní straně stála kaple, jejíž vysvěcení datuje spolehlivě stavbu hradu. Na malém nádvoří byla vyhloubena studna 18 m hluboká.

Předhradí bylo rovněž obklopeno hradbou, postavenou ovšem z cihel na kamenných základech, což potvrzuje její pozdější výstavbu. V jihovýchodním nároží předhradí se nacházela vstupní brána. Západní konec předhradí vyplňovala velká obdélná budova hospodářského charakteru. K jižní hradbě pak přiléhaly jednoduché dřevěné sruby.

Po nájezdu Uhrů a z toho plynoucího poškození, přichází druhá stavební fáze pod taktovkou Jana Amora Tarnowského. V jihovýchodním nároží hradního jádra byla vystavěna nová válcová věž o Ø 9,7 m s tloušťkou zdiva od 2,8 až 3,2 m (!), snad charakteru bašty nebo bateriové věže. Na předhradí byly dřevěné sruby nahrazeny zděnými budovami. Východní část byla opevněna další linií hradeb o tloušťce zdiva až 4 m, zpevněnou nárožními baštami a bastiony. Archeologicky se podařilo prokázat pouze krátký úsek kurtiny, jednu půlválcovou baštu v severovýchodním nároží a tzv. Arzenál - obdélný patrový bastion v jihovýchodním nároží a k němu vedoucí schodišťovou věž. Na jihozápadě předhradí pak byla nasypána velká zemní bašta.

Další úpravy se na vzhledu hradu neprojevily.


hrad Szymbark	zpět na mapu kraje Malopolskie	hrad Tenczyn (Rudno)