Graubünden


Okres Inn - HRADY


KLÁŠTER SV. JANA A VĚŽ PLANTA  (Müstair)   
jeden z nejvýznamnějších klášterů ve Švýcarsku
lokace :   46°37'46.45"S /   10°26'55.36"V

     

znak kraje Müstair / znak městečka Müstair

 

     VĚŽ PLANTA     (klikni zde)

 

 

Klášter Svatého Jana v Müstairu stojí mezi oblastmi Engadin a Vinschgau, které byly od 6. stol. ve světském i v církevním ohledu podřízeny biskupovi z Churu, jako Veltlin v horní části údolí jižních Alp. Mezi rétskými kláštery nepatří sice k nejstarším - Cazis (ca.700), Disentis (začátek 8. stol.), Pfäfers (asi r. 740) a Mistail (8. stol.) jsou starší - ale to neubírá na jeho významu.

Klášter byl založen rétským hrabětem Hunfriedem v karolinské době a ctěný od Karla Velikého, jak dosud slaví řeholnice dne 28. ledna. Byl založen jako mužský klášter a dodržoval asi od začátku pravidla sv. Benedikta. V knize bratří v Reichenau, která vznikla kolem r. 826 za opata Erlebalda (823 až 828), nalezneme : Nomina des Abtes Domnus und von 33 fratrum de monasterio qui vocatur Tuberis - klášteru "Taufers", pojmenovaného podle Rombach - Tobel pod Müstair. Později se jmenoval jednoduše " klášter" - Monasterium (Müstair), podobně jako v Disentis ("Muster") a ženský klášter "Mistail" u Alvaschein. Před r. 1157 vznikl z mužského ženský klášter. Tehdy byl reformován dle biskupa Adalgotta (1151 až 1160), žáka Bernarda z Clairvaux. Ženský konvent byl až do r. 1810 veden abatyší a od tohoto roku jej vede převor.
Podle dosavadních znalostí, byla vystavěna velkolepá dispozice prvního kláštera na tomto místě a proto mluvíme o karolinském klášteru. Dispozice kláštera podle průzkumů vychází z plánu sv. Gallena, funkce jednotlivých místností a prostorové uspořádání je obdobné. Zpočátku nebylo jasné, kde stála křížová chodba a budova konventu, až později byla potvrzena analogie ke klášteru Mustail, že se nacházela na severní straně kostela. V květnu 1909 byla v hloubce asi 1 metru vykopána zeď s dveřními zárubněmi z tufu, není však karolinská, ale pochází až z druhé poloviny 12. stol. Obě nádvoří západně od kostela nejsou karolinská, ale původně se nacházela přibližně v místě dnešního jižního nádvoří. Komplex budov konventu uspořádaných kolem křížové chodby není u karolinských klášterů běžné. V Müstairu je křížová chodba západně od kostela.
Dispozice je tak mohutná a obytný trakt poskytoval tolik prostoru, že si odborníci v prvních letech po objevu (r. 1973) nebyli jisti, zda-li kromě západního a severního křídla existoval i jižní a východní trakt. Na jižní trakt ukazovaly dveře z jižní křížové chodby, a existence východního křídla byla potvrzena výzkumy východní obvodové zdi se zazděnými kulatými obloukovými okny a branou pocházejí z první fáze kláštera. Pro historii kláštera bylo podstatné také rozšíření karolinské dispozice o různé přístavby, především u jižního křídla a v křížové chodbě. Během průzkumů vyšlo najevo, že všechna čtyři křídla konventu měla různý osud. První bylo opuštěno severní křídlo, o západním do dneška nelze říct, jak dlouho bylo využíváno. V románské době bylo kompletně obnoveno východní křídlo, které ještě r. 1300 stálo. Jižní, zpočátku asi hospodářské křídlo, bylo brzy přestavěno pro obytné účely, avšak nejpozději kolem r. 1300 bylo opuštěno. Od té doby nestály v jižní a východní části žádné další budovy, jen obvodová zeď.
V jižní hradbě byla situována brána, po níž je ještě zachován půlkruhový oblouk v dnešní jižní branské věži. V kostele nebyl dosud proveden systematický archeologický výzkum, ale bylo zjištěno, že obsahoval původně sál s 3 apsidami a boční přístavbou. Z průzkumů ve východním křídle stávající severní křížové chodby v r. 1986 víme, že kostel a obě přístavby skutečně vznikly současně, neboť západní zeď u severozápadního rohu je stejná jako jihozápadní v jižní přístavbě. Obvodová zeď severní přístavby se zachovala i s apsidou v dnešní stavbě. Jižní přístavba byla objevena v 50-tých letech v místě mezi dnešní východní stěnou a kostelní věží. Po r. 1758 vznikla kaple Milosrdných, která na východě sousedí s věží, a dole je klenutá krypta jeptišek. Kostel nebyl zřejmě přístupný z křížové chodby, v západní stěně kostela se nenašly žádné původní dveře. Také obě přístavby nebyly otevřeny do křížové chodby. Úzké dveře v jihozápadním rohu kostela byly proraženy teprve v barokní době. Ještě mladší jsou dveře v západní zdi kostela. Dosud jsou prokázány dvoje karolinské dveře, jedny objevené r. 1957 vedly ze severní přístavby přímo do věže Plantaturm a zřejmě byly zazděny po dostavbě věže. Druhé dveře, objevené na přelomu r. 1993 až 1994, vedly z jižní přístavby do kostela.
Karolinské budovy konventu byly založeny na pravoúhlém téměř čtvercovém půdorysu, kolem křížové chodby. Od východu na západ je 67 m, severojižním směrem 62 m. Původní přístavby v křížovém dvoře jsou obě mohutná zděná schodiště v jihozápadním a jihovýchodním rohu, vedoucí do patra západní a východní křížové chodby. Z křížového dvora dospěl člověk ke dveřím do přízemí čtyřkřídlé chodby; severní vznikla až později, jednoznačně dvoupatrová byla západní, východní a jižní chodba. Stěny chodby byly zděny kvalitní maltou, omítnuty vápnem a dole ozdobeny červenou linkou. Křížová chodba sloužila ke komunikaci s křídly konventu. Není dosud jasný počet prostor a dveří z křížové chodby, neboť stropy přízemí a prvního patra se zřítily při požáru. Chodby nebyly klenuté, v delších odstupech byly příčné nosné trámy, na nich ležela prkna v podélném směru těsně vedle sebe, jenž sloužila jako podklad pro maltové lože podlahy dalšího poschodí. O počtu oken směřujících do křížového dvora se  nic neví, protože zdivo se zachovalo jen do výšky 0,5 m. K severní vnější zdi severní přístavby kostela lícuje severní křídlo a dále na západ také severní zeď karolinského hospodářského stavení.
Severní křídlo se skládalo nejméně ze 3 velkých místností v přízemí, jedné přibližně čtvercové, východní „trojlodní“, oddělené mohutnými pilíři a prostřední. Východní prostor sousedil s východní části křížové chodby. Vyzděné základy hranolových pilířů nesly dřevěné podpěry a trámový strop, podle různých vzdáleností a rozměrů se lze domnívat, že nevznikly současně. V jihozápadním rohu jedné z místností byl objeven základ topeniště, celý prostor mohl mít dřevěnou podlahu. Západní trakt je asi o 1 m užší než severní křídlo, obsahuje velký, asi 21 m dlouhý sál, který na severu navazuje na prostor podobný koridoru a na jihu přibližně dvakrát širší prostor. Úzký koridor v severní části křídla měl jen prkennou podlahu. Velký sál byl přístupný z křížové chodby dveřmi. Tři pravoúhlé základy u severní stěny mohly nést sloupy dvoupatrové galerie, která měla kamennou podlahu. V jihovýchodním rohu a mezi dveřmi byly objeveny základy ohniště.
Velký sál sloužil nejen jako slavnostní síň residence, ale i mnišský refektář či křídlo pro hosty. Sousední prostor na jihu měl jen hliněnou podlahu. U jižní stěny bylo ohniště, takže je pravděpodobné, že  prostor sloužil jako kuchyně. Jižní křídlo mělo poloviční šířku západního traktu; šíře místností byla kolem 6,5 m. Objevená část jižního křídla obsahovala původně přinejmenším pět místností přístupných z křížové chodby. Ztracená západní část mohla obsahovat další dvě prostory. Na rozdíl od severního a západního křídla, kde později nedošlo k přestavbám, bylo jižní křídlo několikrát přestavěno a fungovalo dále. Jižní křížová chodba je svými 3 m nejširší ze všech čtyř, neměla ale nikdy zděnou podlahu. Místnosti sloužily později jako obytné prostory. Východní křížová chodba probíhala zpočátku na jihu až k vnější zdi křídla konventu. Její zděná podlaha končila u jižní křížové chodby, kde žádná původní zděná podlaha nebyla nalezena.
V jižním křídle byly situovány čtyři prostory rozdílné šířky, všechny vstupní dveře vedly do jižní křížové chodby. Z těchto 4 prokázaných místností měly jen 2 západní již od začátku dlážděnou podlahu. Ve 2 východních se nezachovaly a tak se neví, zdali byly z malty, hlíny nebo dřeva. V jihovýchodním rohu bylo zřízeno ohniště, menší bylo i v sousedním prostoru s kamennou podlahou. Maltovou podlahu na kamenném podkladu, jehož povrch byl zbarven štětcem dočervena, měla také čtvercová místnost, do které ústil malý pravoúhlý sklep. Pod červenou maltovou podlahou je topný kanál, který vede z kamen v jihovýchodním rohu západního prostoru, pod dělící příčkou a sklepem. Podlouhlá, zpočátku asi valeně klenutá kamna, byla zapuštěna v podlaze. Topný kanál vede mimo jižní budovu. Topeniště se hruškovitě rozšiřuje proti vnitřnímu prostoru a vede dál na západ a do sousední východní místnosti. Oba kanály se ohýbají po asi 4 m na jih, kolem vnější zdi, kde mohly ústit do komínů. Kamna a kanály byly několikrát přestavěny a obnoveny.
Východní trakt má tloušťku zdí užší než jižní křídlo, na severu hraničí na jižní přístavbu klášterního kostela. V dosud vykopaném rozsahu byl rozdělen čtyřmi příčkami. Průchod rozděloval na polovinu východní křídlo mezi jižní přístavbu kostela a jižní křídlo konventu. Tímto průchodem byl přístupný sousední jižní prostor východního traktu, který prokazatelně neměl žádné dveře do křížové chodby. V severní a jižní místnosti byly objeveny maltové podlahy. V jihovýchodním rohu stála pec, také prostor přímo vedle jižní přístavby měl patrně takovou. Dodatečně byly do východní zdi východního křídla vestavěny dvě vzduchové šachty, které sloužily asi jako přívod čerstvého vzduchu pro pece. Místnost byla přístupná z křížové chodby a spojená dveřmi od začátku s jižní přístavbou. Přístup mnichů z dormitáře do patra východního traktu byl schody v jižní přístavbě.
Do protáhlé jižní místnosti východního křídla vedly z křížové chodby dvoje dveře. Prostor měl pravděpodobně jen dřevěnou podlahu. Téměř 1 m široký dřevěný kanál se táhl místností od severu na jih, podél východní zdi. Možná, že nebyl vůbec ničím zakrytý, ale na dně je patrný "žlab". Zpočátku fungoval "žlab" jako odtokový kanál severovýchodní části budov, později také jako odpadní kanál cisterny ze severozápadu křížového dvora. Možnou funkcí tohoto prostoru byla umyvárna mnichů nebo kuchyně. Interpretace jako toaleta je nepravděpodobná, neboť mezi jiným chybějí potřebné usazeniny. Pod severní zdí lodi kaple Svatého kříže leží zeď, která musí pocházet z nějakého staršího kostela (budovy). Na druhé straně byly odkryty na západní stěně malby, jenž pochází nejpozději z karolinské doby nebo nanejvýš z 10. stol. Není jasné, jak starší kaple podle nástěnných maleb, nebo dokonce její předchůdce, v karolinském klášterním komplexu zanikla.
Z hospodářských budov kláštera vystupuje na povrch jen málo. V západním prodloužení severního křídla konventu stála ve vzdálenosti asi 10 m pravoúhlá budova, jejíž podélná zeď se dále na západ prodlužovala, ale brzy byla zrušena. Mezi touto budovou hospodářského severního křídla a severozápadním rohem konventu se předpokládá průjezd, jenž byl patrně uzavřen dřevěnou bránou, po níž se zachovaly dvě mohutná zapuštění fošen. Severní hospodářská budova na severu zanikla při výstavbě dnešní kantonální silnice. Západní křídlo, možná kdysi spojující severní a jižná křídlo, bylo později odstraněno. Karolinský hospodářský dvůr na západě uzavíral konvent, na severu a jihu lícoval s klášterem. V hospodářském dvoru zpřístupněná karolinská budova měla v severní stěně dvojité ohniště. Vstup byl na jihu. Na východě byla přistavěna dodatečně do průjezdu kůlna, funkce ostatních budov zůstává neznámá.
Jižní hospodářské stavení bylo vystavěno na rozsáhlé vrstvě humusu, s mnohými kostmi zvířat. Další otvory po trámech karolinského komplexu byly objeveny pod dnešním severním chlévem. V severovýchodním rohu zahrady stála velmi malá hranolová budova s mohutnými zdmi, jejíž vnitřek byl vyzdoben červenou maltou. Uzavíratelný výtokový otvor v jižní stěně ústil do kanálu, jenž vedl šikmo jihovýchodním směrem k východní křížové chodbě a jižní místnosti konventu, kde se vléval do dlouhého "žlabu". Malý „vodní“ dům s pultovou střechou se napojoval na severní křížovou chodbu. Přívod vody vedl povrchově, v zemi se nenašly žádné stopy po přítoku, možná byla sbírána dešťová voda z klášterních střech. V severozápadním a v jihovýchodním rohu křížové chodby je sklep s pravoúhlým půdorysem; u jižního sklepa byla ve druhé fázi  zmenšena tloušťka zdí. Před jižním křídlem je protáhlá trojprostorová dvoupatrová přístavba s arkádovitou vnější zdí proti křížovému nádvoří. U východního konce měla velmi malé schodiště, nalezené malované fragmenty omítek svědčí o bohaté výbavě. U západní křížové chodby byla dodatečně zřízena jídelna. Na východní straně konventu byly v severní kapli Svatého kříže, při vykopávkách r. 1994, odkryty zbytky prkenné podlahy na trámovém loži.
Severovýchodně od věže Planta stála v malé vzdálenosti přibližné pravoúhlá velká věž nebo sálová stavba, jejíž trámový strop byl nesen centrálním středním pilířem. Kvůli střednímu průvlaku byl v severní zdi půlkruhový komín posunut trochu k západu. Podle zahloubení podlahy musela místnost sloužit jako kuchyně, což dosvědčují vrstvy dřevěného uhlí, dva krbové prostory a půlkruhový komín. Dřevěná stěna oddělovala východní třetinu místnosti od čtvercové západní části. Ve východní části byla kuchyně a západní sloužila jako čelední místnost. Do místnosti byly od západu dodatečně proraženy dveře v západní stěně, u kterých přímo začínalo široké kamenné schodiště. Dá se předpokládat, že stavba byla několikapodlažní, horní část byla asi příhradové konstrukce. Tato obytná věž nepatřila ke starému klášteru, ale jednalo se o panskou obytnou a rezidenční věž, která stála vedle vlastního kláštera. Nelze ji interpretovat jako příbytek abatyše, ale jako reprezentační sídlo biskupa z Churu, než se přestěhoval do Churburgu a později na hrad Fürstenburg u Burgeis.
Věž je podle použitých architektonických prvků datována do vrcholného středověku, možným stavitelem byl biskup Egino z Churu (1163 až 1170), který založil i kapli sv. Oldřicha a Mikuláše. Biskup Egino, nástupce biskupa Adalgotta, byl přímo studentem cisterciáka Bernarda z Clairvaux, jenž nechal dle nových reformních myšlenek církve stávající rezidenční komplex kláštera upravit a mimo klauzuru postavit novou rezidenci. Rezidence odpovídala maximálnímu pohodlí tehdejšího bydlení. K věži od západu přistavěli pomocnou budovu, situovanou mezi několikrát obnovenou pekárnu a palác, která byla krytá pultovou střechou, umožňující přístup „suchou nohou“ do pater biskupa. Věže Plantaturm a Eginoturm stojící vedle kostela dávaly každému příchozímu najevo, který sem od východu z údolí přicházel, kde sídlí jejich zeměpán. Další věž uvedená v r. 1394 v jednom urbáři, stála pod údolní silnicí. V době vrcholného středověku bylo součástí kláštera nejméně pět věží. Do doby biskupa Egina spadá snad ještě nová výmalba apsidy klášterního kostela v románském stylu.
Když rod z Taraspu předal klášteru velké dary (Irmgard a Heilwig), tak za Egina mohlo dojít ke stavbě východního křídla konventu v karolínském stylu. Když byl trakt po r. 1300  odstraněn, hodně archeologických vrstev zaniklo, ale ze zachovaných částí lze podstatné vlastnosti této vrcholně románské stavby vyčíst. Nová východní zeď budovy byla postavena na starší prasklé zdi. Severní brána dnešního hřbitova obsahuje přibližně 50 cm vysoký okrouhlý otvor, který je kousek nad úrovní podlahy a patrně sloužil jako přívod vzduchu ke kamnům. O kus dále severněji byl později v této zdi vestavěn komín. Na východní vnější straně zdi bylo objeveno kulaté obloukové okno, jenž pochází až z pozdního středověku. Okna a dveře nebyly uzamykatelné, na vnějším průčelí budov nebyly nalezeny žádné stopy po ostění oken nebo rámu dveří.
V okolí můžeme navštívit zříceniny hradů Alto Adige na území Itálie.

 

 
 

zpět na mapu okresu Inn