Vaud / Waadt

Distrikt  Nyon - HRADY
BURSINS   ROSEY    
zachovalá tvrz
lokace :    46°27'15.07" /  6°17'19.65"

znak městečka Bursins

 

Intravilán obce byl osídlen již v dobách římské kolonizace. Toto osídlení potvrzují archeologicky odkryté základy kamenných budov nedaleko kostela. Z karolínské doby pak bylo odkryto několik hrobů. První listinné zmínky o obci pochází z r. 1011 pod názvem Bruzinges. Další zápis je z. r. 1031 pod názvem Brucins  a z r. 1049 Brucinis. Koncem 11. stol. je používán název Bruciniaco.

Sídlo Rosey (nebo Rosay) v obci Bursins se občas zaměňuje s jinou stavbou, která je situována v Rolle (Rosey), v níž již po několik desetiletí sídlí institut pro mladé lidi. Místně zvaný "Malý zámek" je ovšem zcela jinou budovou, která byla nezávislá na níže popisovaném objektu.
Štít nad vstupem ze vsi Bursins oznamuje, že obec patřila k oblastem spadajícím pod opatství v Cluny. Jako přibližně tisíc náboženských míst, které se nacházely mezi Španělskem a Německem, vyvinula se tato malá vesnice La Côte díky dynamice řeholníků slavného opatství kláštera v Cluny, který se nachází na území Burgundska a byl založen již r. 910 žáky svatého Benedikta. Klášter se rychle stal kulturním, vědeckým a náboženským centrem celé západní Evropy. Ve Švýcarsku budovali benediktýni značné množství staveb, mezi nimiž můžeme zmínit kostel (klášter) v Romainmôtier, klášter v Bevaix či Payerne.
Bursins vstoupil do historie r. 1011, kdy burgundský král Rudolf III. daroval klášteru v Romainmôtier místní kostelík sv. Martina, vybudovaného někdy před tímto datem. Při zdech tohoto kostelíka pak vzniklo v r. 1238 malé převorství podřízené opatství v Romainmôtier. Žádostiví sousední páni utlačovali opatství, které chránilo "jen" kapli, zatímco si nechali po r. 1260 budovat v okolí svá opevněná sídla. Jako ve všech nepokojných dobách, bylo i toto období bohaté na výstavbu nových hlídkových věží a opevnění. Je možné si tak dobře představit, jak první kamenný hrad Rosay vypadal, když byl v těchto letech vybudován. Neexistují bohužel žádné písemné zprávy o vzniku zdejšího panství, které by to potvrdily.
Ve středověku většina zboží v obci a okolí patřila rodu Prangins. Drobné državy zde však měla i okolní šlechta a také výše jmenovaný klášter. Po dobytí dnešního území kantonu Vaud Bernskými v r. 1536, patřila obec pod správu jejich správce v Romainmôtier. V letech 1798 až 1803 byla začleněna do administrativy kantonu Léman Helvétské republiky. S vytvořením "velkého Švýcarska" a kantonu Vaud následuje dnešní stav.
První písemnosti, ve kterých je panský dům v místě dnešního Rosey zmiňován, jsou datovány teprve až do konce 15. stol. Majitelem byl tehdy Petr z Benoît, syn Etienna, potomek rytířského rodu z Diesse (pocházející z kraje Neuchatel). Tento bohatý muž, který byl v r. 1498 povýšen do šlechtického stavu, nechal zřídit kapli sv. Mikuláše při kostele sv. Martina. Jeho erb "z písku se zlatým páskem, který byl vyzdoben třemi růžemi" je v tvrzi stále přítomen.
O jednu generaci později bydlela tady Andrea z Benoît ve společnosti svého muže Františka ze Senarclens, který patřil ke společenství "Ligy Lžíce". Jeho příslušnost tak rozdmýchala oheň na tvrzi díky švýcarskému vojsku. Politická situace, která tuto tragickou událost předcházela, se ukázala jako zásadní. Savojský vévoda získal spojence ve Waadt a Lorgne u Ženevy. Město na konci jezera se spojilo se švýcarskými kantony Freiburg a Bern, které jen čekaly na záminku, aby mohly vtrhnout do kraje.
Řím byl nepřátelský vůči zdejší protestantské šlechtě, která tehdy hodovala na hradě Bursinel. Později v Rosey bydlel rod Watteville. V 19. stol. se stal vlastníkem jakýsi Jaquillard pocházejí z Rougemont, jemuž však patřila pouze jižní část tvrze. V r. 1935 koupil Emil Senn z Bursins tuto část budov, kterou později odkázal svému synovi Jakubovi.
Je možné určit, že hlavní příjmy majitelů, ať už severní či jižní části tvrze, až do této doby pocházely z kultivace půdy a pěstování vinné révy. V padesátých letech 20.stol. získal jižní část Jan Dawint, specialista na opravy historických sídel. Kolem r. 1960 koupil stavbu, která se nacházela ve značně zdevastovaném stavu, ženevský lékař Dr. Claude Bouvier, bratr známého cestovatele a spisovatele Mikuláše Bouviera. Nechal zrestaurovat budovu, kromě jiného i pokoje, aby to zanechal svému synovi Petrovi, který je současným pánem tvrze a pěstitelem vína.
Během více jak tří století zdejší majitelé přenechávali správu panství jedné rodině pěstitelů vína. Právě tak jako dějiny stavby je také historie přilehlého vinohradu nejasná. Nepochybně kdysi profitoval z pozorné péče cisterciáckých mnichů. Když byli mniši po reformě vypuzeni a opustili zdejší oblast, byly vinohrady svěřeny do péče obyvatel vesnice.
Tvrz Rosey byla rozdělena na dvě různé části. V jedné části byly umístěny apartmá zámeckého pána, v druhém byly sklepy a byty, které využívali pěstitelé vína. Mluvit však o společném bydlení různě postavených rodin lze stěží, protože dochované právo průchodu to zakazovalo a oddělovalo oba byty. Přesto v takových situacích bylo lepší, když oba sousedé spolu dobře vycházeli, což naštěstí byl i tento případ. Skutečně měla jedna rodina po dobu 300 roků ve správě vinohrad, zatímco se tu vystřídalo několik vlastníků.
Petr a Silvia Bouvier získali zbytek tvrze a vinice koupí až v r. 2000. Oba architekti si vymysleli plán, jak na zdejších pozemcích obnovit pěstování vína. Naštěstí jim regionální úřady pěstování u tvrze nezakázali, i když s tím neměli žádné zkušenosti. Oba se rozhodli ze zdejší oblasti vytvořit v budoucnu známou vinařskou značku. Změna odrůdy, otevření vinárny, ovládání výnosů, renovace sklepa a vinného skladu, vytvoření degustační místnosti, atp. je práce pro specialisty. Aby dosáhli stanoveného cíle, začala majitelka chodit do školy vína v Changins. Zde ji známý pěstitel vína Yvan Parmelin naučil vše o půdě, pěstování až po důležitost skla. V současnosti má Silvia Bouvier na starost 4,5 hektaru, kde je pěstováno asi 10 různých odrůd vína. (http://www.lerosey.ch)
V jádru obce se zachovaly původní vinařské a měšťanské domy ze 17 až 19 stol. a barokní zámek z 18. stol., v jehož obvodovém zdivu je dodnes používaná  pozdně gotická schodišťová věž .

Tvrz Rosey navštívíme, když se dáme vsí směrem do její horní části, pak na cestě u přejezdu již spatříme jednu elegantní věž s obdivuhodným holubníkem. Jako pozůstatek známého "Savojského čtyřúhelníku" skládá se zámek z pravoúhlé centrální budovy, která má v každém nároží umístěnu jednu válcovou věž s možností flankování. Jedna z nich je dodnes ozdobená a slouží jako vnější schodiště. Dříve byla součástí dispozice ještě pátá, samostatně stojící věž ve východní části areálu. Bohužel není známo, kdy a jak byla zbourána.
Od severu byla dispozice chráněna "užitkovou" částí nádvoří, kde se nacházely byty pro personál a je zde zachováno několik pěkných připomínek na 16. stol. : kvalitně zrestaurovaná kaple sloužící nyní jako přijímací sál. Její dva svorníky klenby nesou erby rodu Senarclens (tři hvězdy) na jedné straně a rodiny Senarclens a Benoit (tři hvězdy a tři růže) jsou k vidění hned vedle.
Dále zde můžete spatřit nádherný gotický komín, stropy se zachovanými přiznanými trámy, dvojité sdružené okno s kamenným ostěním s příčníkem a pozoruhodné dubové dveře se sochařskou výzdobou. To vše dává tomuto sídlu hodnotný starý vzhled. Půvab objektu podtrhuje nedostatek stejnorodosti, který souvisí s různou dobou postupných dokončovacích prací. Přesto byla tato tvrz dokonale integrována v centru vesnice, jak říká Robert Reguin, architekt z Bursins.
Severní část byla na konci 19. stol. přestavěna rodinou Cugnet, takže bylo poté jedno z křídel dispozice využíváno jako provoz sloužící k pěstování vinné révy, a druhé se výborně hodilo pro obývání.
Kostel sv. Martina pochází z počátku 11. stol. a byl postaven v románském slohu. V jeho blízkosti byla postavena budova převorství v první pol. 13. stol., která dnes slouží jako fara. Z původního kostela se nám dochovala jen severní apsida a základy. Ve 14. a 16. stol. byl kostel stavebně upravován, přičemž byl zachován gotický chór a věž v románském slohu. Kaple sv. Mikuláše vystavěná na konci 15. stol. je významným příkladem vlámského stavebního stylu.
Nejblíže se nachází tvrz Bursinel

tvrz Bursinel

zpět na mapu distriktu Nyon

 tvrz Duillier