Ukrajina |
Kraj Ternopol´ - HRADY |
||||
|
||||
Berežany | Skala Podolskaja | |||
Bučac | Skalat | |||
Čortkiv | Terebovlja | |||
Kremenec | Višnivec | |||
Sidorov | Zbaraž | |||
hrad-zámek |
hrad-zámek ruina |
hrad |
hrad ruina |
ruina |
BEREŽANY | |
mohutný, renesanční opevněný "zámek" | |
|
|
|
|
|
|
|
|
Opevněný zámek Berežani byl vystavěn v polovině 16. st. (1554) pro Nikolaje Sienawského, rusínského vojvodu a královského hejtmana. | |
V 18. st., po vymření rodu po meči, přešla pevnost jako věno Marie Žofie Sienawské-Denhoffové, na rod Lubomirských a posléze do držení Potockých. | |
Poslední soukromý držitel Berežan byl Jakub, hrabě Potocki. Ten přenechal panství Berežani charitativní nadací, kterou založil pro léčení a prevenci rakoviny a tuberkulózy. R. 1936 pak předal zámek jako dar polské armádě. | |
Pevnost Berežani byla mohutná stavba, která však zvenčí zrovna neoplývala výstavností. Jelikož byla vystavěna mezi obvyklou cestou tatarských vpádů a oblastí kozáckých povstání 17. věku. V této bylo dobré opevnění nutností a hlavním požadavkem. | |
Bažinaté okolí a řeka Zlota Lipa tvořily přírodní ochranu znemožňující snadný přístup, doplněnou systémem kanálů, zemních opevnění a polygonálních a okrouhlých bastionů. Ohromný půlválcový bastion chránil samotný vstup do zámeckého jádra. V 17. století, za držení polního hejtmana Nikolaje Hieronima Sienawského, byla pevnost přestavěna ve stylu holandských bastionových systémů. Vnější strohost stavby byla bohatě kompenzována nádherou pozdně renesančního arkádového dvora a bohatých plastických dekorací fasád a interiérů. Výzdoba zámeckého kostela Nejsvětější Trojice, zejména jedné z kaplí obsahující náhrobky rodiny Sienawských, je připisována Janu Pfisterovi, vynikajícímu umělci činnému v 17. století v okolí Lvova. | |
Zámek byl značně poškozen během I. světové války. Část sochařské výzdoby zámku byla ještě před válkou odvezena do Krakova, část obrazů se nalézá ve Ivovské galerii. | |
Zámek (včetně opevnění) je dnes dochován pouze v troskách částečně zbavených střešní krytiny a zarůstajících vegetací, ale dosud je patrná jeho mohutnost a dávná sláva. | |