Středočeský kraj

Okres Mladá Boleslav - HRADY

MLADÁ BOLESLAV 

Hrad na skalnatém ostrohu, nad soutokem Jizery s Klenicí v okresním městě

erb rodu z Michalovic

  erb rodu z Michalovic
pohled "z Podolce" celkový pohled na hrad od jihovýchodu
pohled od Jizery vnitřní pohled do prostoru nádvoří
Doba vzniku a založení hradu zůstává nejasná. Dodnes není ani jasný vztah knížat Boleslavů ke staršímu hradu ve Staré Boleslavy. Nelze ani určit, který z Boleslavů zdejší hrad založil. Jedna z možností, kdy hrad byl založen, je v letech 936 - 950. Pro toto datum svědčí záznamy saských kronikářů, v kterých se dozvídáme mimo jiné i o vítězství knížete Boleslava I. nad knížetem charvátským a záznam o příměří, uzavřeném mezi německým císařem Otou I. a Boleslavem I. v r. 950 právě v podhradí nového hradu "Niwnburg".
Druhá možnost založení je v letech 995 - 999, kdy o vzniku hradu je podáno svědectví v Dalimilově kronice, podle níž Boleslav II. po porážce Slavníkovců r. 995 byl nucen vytvořit nové správní centrum pro území mezi Labem, Cidlinou a Jizerou, z něhož se mělo spravovat i dřívější Charvátsko.
Ani další historické zprávy nejsou spolehlivé, neboť některé jsou falza z 12. st. První věrohodná zpráva o mladoboleslavkém hradě je z r. 1130. Hrad je zde uváděn jako středisko rozsáhlého správního celku, který sahal až na sever k zemským hranicím a postupně se začal nazývat Boleslavsko. Z těchto ranných dob se nám zachovala jména některých správních úředníků, sídlících na Mladé Boleslavi, např. Přibyslav-1177, Litobor-1183, Záviš-1184, Sezema-1226, nebo Jaroslav-1262.

Původní knížecí hrad byl dřevěný a stál na srázném pískovcovém skalním útvaru s přístupovou cestou od východní strany. Pod hradem vznikla malá tržní osada. Předhradí bylo na severní straně odděleno od hradu hlubokým příkopem.

Hrad zůstal majetkem královské koruny i v 12. a 13 st., přestože velká část Boleslavska patřila rodu Markvarticů a nedaleko byl na pravém břehu Jizery vybudován jiný hrad, zvaný Michalovice. Význam boleslavského hradu proto neustále klesal, až v druhé pol. 13 st. byl zničen válkou. Takto opuštěného místa se poté zmocnil Beneš z Michalovic, ale v r. 1318 byl přinucen se podřídit králi a Jan Lucemburský si vymínil zpět právo na zpustlé hradiště. To se ale brzy dostalo opět do rukou pánů z Michalovic. Benešův syn Jan v r. 1334 podhradní městečko zrušil a nově založil na zpustlém předhradí  boleslavského hradu. Tím byl dán základ k rozvoji nového města. Nové město se začalo rychle rozvíjet, protože mu byla udělena všechna práva a bylo opevněno hradbami. Sídlem vrchnosti však zůstaly nadále nedaleké Michalovice.
Po vypuknutí husitské revoluce stály boleslavské šlechtické rody na straně krále Zikmunda. Vzrůstající vlivu Husitů a postupné dobývání opěrných bodů místní  katolické šlechty v kraji způsobilo, že město Boleslav dobrovolně otevřelo husitským vojskům brány a bylo bez odporu obsazeno. Husity byly zbořeny "pouze" kláštery johanitů a minoritský klášter byl vypálen. Místní páni z Michalovic po dobytí svého hradu byli nuceni uchýlit se na hrad Bezděz a v okolí Boleslavi začali vládnout husitští hejtmané.
Po porážce husitského hnutí došlo k jednání mezi městem, které patřilo předtím do táborského městského svazu, a původním pánem Petrem z Michalovic. Město jej uznalo znovu jako svou vrchnost a za to mu byly ponechány důležité výsady jako např. náboženská svoboda, vlastnit získaný majetek, nebo možnost svobodného stěhování, což bylo v podstatě uvolnění z poddanského stavu. Petr z Michalovic se vrátil zpět na svůj hrad odkud počal opět spravovat svůj majetek. Boleslavský hrad byl v té době stále ještě chátrající nebo zcela zpustlé hradiště. Město samotné bylo spravováno určenými hejtmany. Dnes již nelze zjistit zda úřadovali ve svém soukromém domě nebo na hradě.

Po smrti Petra z Michalovic převzal panství jeho synovec, Jindřich Kruhlata z Michalovic, stoupenec Jiřího z Poděbrad, který však v bitvě u Turnova v r.1468 padl. Tímto příslušníkem vymřel rod z Michalovic po meči a dědičkou se stala Jindřichova sestra Magdaléna, provadá za moravského šlechtice Jana z Cimburka a Tovačova. Ten byl přívržencem Jednoty bratrské, což se velmi " zamlouvalo" bývalému husitskému městu. S nástupem nových majitelů došlo ke stavební obnově boleslavského hradu, která vyústila v přestavbu na pozdně gotický hrad.

Celý objekt hradu byl vybudován na skále. Vlastní hmotu hradu tvořil hradní palác srostlý s dvěma věžemi, které byly o dvě podlaží vyšší a stály při jeho vnitřních nárožích. K hradnímu paláci na východní straně bylo přistavěno obytné křídlo a v jeho severní části vybudován objekt purkrabství. Na protější straně se tyčila pouze hradba. Od města byl hrad oddělen mohutnou hradbou a branou. V západní hradební zdi byla vstupní brána k Jizeře a pod západní věží branka do podhradí.  Hrad neměl vlastní zdroj vody, ta zde byla zavedena až po vybudování vodárenské věže na přelomu 15. a 16 st. V podzemí hradního areálu se nachází rozsáhlé sklepy, v severní části dokonce ve dvou podlažích.

Po smrti Jana z Cimburka a Tovačova (1484) spravoval boleslavský majetek, za jeho nezletilého syna Adama, jeho bratr Ctibor. Adam převzal Boleslav v r.1496, ale o 6 let později zemřel bez potomků. Boleslavské panství tak získala jeho matka Johanka Krajířová z Krajku, podruhé provdaná za Jana ze Šelmberka. Za podpory svých nových pánů se Mladá Boleslav stala významným střediskem Jednoty bratrské, což se projevilo v náboženském životě, architektuře, školství a literatuře. Těchto výsad si Boleslav užívala i po nástupu Ferdinanda I. díky dobrým vztahům panovníka z boleslavskými pány, jmenovitě Kunrátovi Krajíře z Krajku, jenž byl bratr výše jmenované Johanky. Situace se však prudce změnila po porážce protihabsburského povstání a Krajířům bylo zkonfiskováno brandýské panství a boleslavské prohlášeno pouze za lenní. Přesto se však vliv a působení Jednoty bratrské ve městě i v kraji udrželo a tyto hodnoty ustoupily až  v pobělohorské době.

Za Krajířů to došlo k přestavbě boleslavského hradu v renesanční zámek, přičemž za autora této přestavby je považován italský stavitel Mattelo Borgorelli. V kraji došlo k celkovému hospodářskému i kulturnímu vzestupu. V r. 1577 se ujal vlády na Boleslavy Adam Krajíř z Krajku, který však o 11 let později zemřel bez potomků. Tím skončila nejvýznamnějších kapitola Mladé Boleslavi.

Po smrti Adama Krajíře nastalo období dědických sporů, ze kterého vítězně vyšel katolický velmož Jiří z Lobkovic, který  ke zděděnému panství přikoupil ještě zbytek od rodiny Krajířů. To však obratem ruky vyměnil s Bohuslavem Hasištejnským z Lobkovic za Chomutov. V r.1595 využili boleslavští měšťané nevalné finanční situace své vrchnosti a vykoupili se z poddanství Bohuslava Hasištejnského za 30 000 kop grošů českých. Postupem doby získali i do správy hrad a začali jednat o jeho koupi, což je mělo stát dalších 1000 kop grošů českých s podmínkou, že zde bude doživotně sídlit vdova po Bohuslavovi.

V r. 1600 byla Boleslav císařem Rudolfem II. povýšena na královské město.

Po vzniku stavovského povstání v r. 1618 se svobodné město přidalo na stranu Fridricha Falckého a proto po porážce českých stavů bylo obsazeno císařskými vojsky pod vedením Jana Jakuba z Anholtu. Hrad byl zcela vydrancován a plně přizpůsoben vojenským potřebám. Majitelka zámku, která měla smlouvu o doživotním užívání, musela vzhledem k politické situaci emigrovat do zahraničí. Protože v té době ještě však neobdržela již zmiňovaných 1000 kop grošů, prodala zámek, bez ohledu na původní smlouvu, Gottfriedu Hendrichovi z Pappenheimu. Město se domáhalo marně svých práv. Nakonec bylo přinuceno složit dalších 3000 kop grošů míšenských. Další válečné události však způsobily, že peníze byly použity na jiné účely a bez ohledu na předkupní smlouvy byl hrad prodán Anně Marii z Valdštejna.
Za třicetileté války se posádka "domácích" císařských vojáků ve městě chovala jako na nepřátelském území a tím bylo započato dílo zkázy města, kterou dokonaly nájezdy švédských vojsk v následujících letech. V posledním období této války byl boleslavský hrad naopak paradoxně Švédy opravován a připravován k opravě. Při těchto činnostech bylo pobořeno i několik domů v sousedství. Po ústupu Švédů, byl na rozkaz císařského generála Colloreda, hrad rozbořen aby při dalších válečných akcích nepřítele nemohl být použit jako jeho opěrný bod. Demoličních prací se zúčastnili hlavně místní měšťané a tak zmizely poslední zbytky inventáře dokonce i okrasné stavební prvky. Další stavební materiál byl použit na opravy městských hradeb. Původní "majitelka" Anna Marie z Valdštejna požadovala, aby boleslavští po čase zámek opět vystavěli na své náklady, ale toto bylo odmítnuto. Proto v r.1650 znovu prodala (!) hraběnka z Valdštejna, nyní již ruinu bývalého hradu, Humrechtu Janu Černínovi a ten zde chtěl r. 1665 zřídit augustiánský klášter. Tento záměr nebyl nakonec vykonán, protože město předtím hrad z vlastnictví Černínů vykoupilo.

Hradní trosky zůstaly v nezměněné podobě téměř dalších 100 let. V polovině 18.st. bylo nutno v Mladé Boleslavi zřídit kasárna a proto bylo rozhodnuto použít k tomuto účelu místo hradního areálu. O tři roky později bylo započato se stavebními pracemi, které řídil pražský architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi s boleslavským polírem Goldou. Stavba kasáren byla ukončena v r. 1783. Od těchto dob je zde uváděn název pro bývalý hrad "kasárna".

Nová přestavba byla provedena v účelném vojenském stylu, bez jakéhokoliv výtvarného citu. Některá okna byla zazděna a místo nich vytvořeny řady malých oken. Renesanční arkády byly z větší části také zazděny, zámecké nádvoří bylo zvýšeno navážkou. Poslední patro hradního paláce bylo rozděleno na dvě patra, atd.
Počátkem 19. st. došlo ke zbourání severní zámecké zdi, k zasypání příkopů a zasunutí brány do prostoru nádvoří. Tyto úpravy si vynutilo vybudování nové silnice z Prahy do Liberce. Jako kasárna sloužil boleslavský hrad celá další dvě století. Vojenským účelům sloužil hrad i za první republiky.

V době nacistické okupace boleslavský hrad sloužil jako přípravné shromaždiště pro občany židovské národnosti a jejich posílání do koncentračních táborů. V zámku mělo být oblastní sídlo Hitlerjugent.

Po skončení II. sv. války sloužil zámek dále vojenským účelům až do r. 1953. Poté zde byly sklady textilu. Teprve v r. 1972 byly uvolněny prostory hradu humánnějším účelům. Jsou zde expozice a depozitáře okresního muzea. Od této doby je také opět hrad, s malými přestávkami, systematicky rekonstruován a opravován.

Více na www.kmmb.cz  ; www.mlada-boleslav.cz  ; www.oku-mb.cz
V okolí se nachází hrady Michalovice, Zvířetice, Rácov, Hradek, Stránov, zaniklé hrady Malkov a Syslov a také tvrz Studénka, Velké Horky a Vinařice.

hrad Michalovice

okres Ml.Boleslav

hrad Rácov