Hrad vznikl nejspíše v letech 1426-27. Byl postaven známým husitským hejtmanem Janem Roháčem z Dubé, účastníka téměř všech bitev, které vedl Jan Žižka. Po té co byl Jan  Roháč propuštěn, ze zajetí po bitvě u Lipan, pokračoval v odboji proti císaři Zikmundovi a ten přikázal Sion zničit. O obléhání a dobytí hradu hovoří písemné prameny jako velké a obtížné akci. Velké královské vojsko včele z Hynce Ptáčkem  z Pirkenštejna oblehlo hrad a velmi usilovně se ho po čtyři měsíce snažilo dobýt. Na pomoc mu bylo vysláno uherské vojsko pod vedením Michala Országa a hrad se následně podařilo dobýt pomocí podkopů  (6. 9. 1437 ). Mnoho obránců bylo pobito, 58 zajato a včetně Jana Roháče odvedeno do Prahy, krutě mučeno a  9. 9. 1437  popraveno.  Císař Zikmund považoval dobytí hradu za veliký úspěch. Toliko oficiální zpráva a obecné povědomí.

Sion byl malý hrad, bez vlastního vodního zdroje, který mohl těžko vzdorovat měsíce trvajícímu obléhání vojskem. Nalezené střely z praků a dělostřelecké koule, odpovídají pouze několikadenní střelbě a i ta zřejmě stačila hrad poškodit. Ve skutečnosti archeologicky žádné stopy podkopů nebyly zjištěny. Mezi nálezy zcela převládají pouze věci denní potřeby. Šlo tedy evidentně spíše o soukromé sídlo hejtmana, nežli o pevnost. Svědčí o tom i nepříliš důkladné opevnění, které bylo chvatně zlepšováno. Všechny tato fakta nás nutí, obraz posledního boje Jana Roháče, poněkud  změnit. Musíme si uvědomit, že jeho odpor nebyl nikterak osamělý. Nespokojenost české šlechty se Zikmundem neustále stoupala. Neochotně se sešlo vojsko, které hrad obléhalo a  lze předpokládat, že před Sionem spíše vyčkávalo, než aby ho vážně dobývalo. Roháčův strýc Hynce Ptáček musel obležené buď přímo zásobovat, nebo jim alespoň v zásobování nebránit. Zřejmě až před příchodem uherských vojsk se Hynce, který nechtěl roztržku s císařem, odhodlal zahájit střelbu. Uherské vojsko pak ve třech dnech bez problémů hrad dobylo. Napadení hradu překvapilo Roháče a jeho posádku pravděpodobně při obědě.

Dispozice hradu byla v podstatě dvojdílná. Před hradem se nacházelo  dvojité předhradí, zřejmě dodatečně opevněno valy, které bylo nejspíše osazeno děly obránců a celé předhradí tak mohlo plnit funkci velké zemní bašty. Jádro za mohutným šíjovým příkopem mělo nepravidelnou zhruba  trojúhelnou podobu. Jedno nároží zaujímala brána, k ní se přikládala velká, snad obytná budova a druhý roh vyplnil objekt s mohutnou roubenou nástavbou. Na bránu navazovala velmi zajímavá polookrouhlá dělostřelecká bašta. V jejím sousedství se nacházel  dvoupatrový palác, který je archeologickými nálezy doložen jako Roháčovo soukromé obydlí. Vytápění těchto  prostor zajišťovala kachlová kamna. Hradba za palácem se obloukovitě vypínala, takže tvořila méně výrazný protějšek již zmíněné bašty. Celý hrad ukončovala lichoběžníková stavba opět z mohutnou roubenou částí. V  západní hradně, která uzavírala nádvoří, byl postaven pouze nevelký čtverhranný objekt kuchyně. Celý bezvěžový hrad neměl vlastní zdroj vody. Teprve v době ohrožení Roháč narychlo zlepšoval obranyschopnost hradu. Kromě již zmíněného opevnění předhradí přihradil k jádru i nevelkou plošinu. Opevnění zde tvořila zídka, postavená bez použití malty. Nejvíce pozornosti se dostalo dělostřelecké baště, jejíž vnitřek vyplnila mohutná zemní navážka. Pod výpadní brankou, na skále pod hradem, byl v roce 1934 vytesán J. Vávrou reliéf Jana Roháče z Dubé. Nedaleko od něj je hromada koulí využívaných při dobývání hradu.

Sion byl nepochybně zakládán jako pohodlné sídlo svého majitele. Svědčí o tom i jeho nevýhodná poloha umožňující dělostřelecké ostřelování hradu. Přes vynikající kvalitu prováděných zlepšení obranyschopnosti hradu, nemohly tyto stavby Sionu výrazně pomoci. Obezděná, zřejmě nekrytá zemní bašta je nejstarším objektem svého druhu a zajišťuje Sionu pevné místo ve vývoji evropské fortifikační architektury a náleží mezi přední výdobytky husitského stavitelství.

město Sázava

zpět na okres K. Hora