Bavorsko

Kraj  Horní Falc - HRADY
FALKENBERG 
k obytným účelům upravený románský hrad

znak města

Jeho zakladatelem má podle pověsti být údajně Karel Veliký, který hrad pojmenoval po svém loveckém sokolu, když jej znovu nalezl poté, co mu uletěl. Hrad byl postaven na příkré žulové skále nad řekou Waldnaab k ochraně říčního přechodu. Křižovaly se tady důležité cesty z Řezna přes Cheb do Magdeburgu a z Bambergu přes Bärnau do Čech.
Hrad držela nejdříve rytířská rodina Falkenbergů, která se jmenovala stejně jako hrad i vesnice a kromě rozsáhlého venkovského majetku vlastnila i okolní hrady Schwarzenschwal, Alt-neuhaus a Schönficht. V listině z r. 1154 je jako první zmiňován Pilgrim von Falkenberg, po něm se na hradě střídají rytíři Gottfried, Konrád I. a Gottschalk až po Konráda II. jímž v r. 1252 Falkenbergové vymírají po meči.
Dědičkou se stala jeho dcera Jutta, která se v r. 1273 provdala za lantkraběte Gebharda von Leuchtenberg. Toto manželství poslední Falkenbergovny, jejíž syn Ulrich se oženil s dcerou norimberského purkrabího, se stalo základem široce rozvětveného rodu. K jejím potomkům se počítají např. královna Alžběta Anglická, holandská královna Juliana, královský rod Wittelsbachů a Hohenzollernové. Gebhard von Leuchtenberg přijal také titul lantkraběte z Falkenbergu, což mu nikterak nebránilo v tom, aby v r. 1280 Falkenberg zastavil. K prodeji, kterého se domáhal, svolila lantkraběnka teprve v r. 1294.
Kupcem byl opat sousedního kláštera ve Waldsassenu. Ziskem falkenberského panství učinil cisterciácký klášter rozhodný krok k vytvoření klášterního panství. Hrad byl pro klášterní bratry zvětšen a posílen. Ve 14. st. vznikla branská věž a v její horní části kaple s oltářním arkýřem z pískovce. Jinak jsou hradní zdi postaveny výhradně z místní žuly. Po r. 1415, kdy byl upálen český reformátor Jan Hus, jehož smrt byla také přičítána cisterciákům, obávali se na Falkenbergu represálií jeho českých souvěrců. V největším spěchu nechal opat Mikuláš III. (Nikolaus III.) k dalšímu opevnění na vnitřním hradním nádvoří postavit útočištnou věž (bergfrit).
Obléhání Falkenbergu husity v r. 1428 zůstalo patrně neúspěšné, poněvadž nikde se nehovoří o škodách na objektu hradu. Z této doby zachovaná „Husitská věž" je postavena z velkých bosovaných kvádrů, které by mohly pocházet z některé zbořené stavby (např. z nějakého sousedního hradu). Také dveřní ostění vstupního otvoru na západní straně bergfritu není gotické, jak by se dalo očekávat, nýbrž románské (obloukové) což dovoluje domnívat se, že jeho kameny byly už kdysi někde zazděny, dřív než byly dopraveny na toto místo.
V r. 1648 došlo k obléhání hradu švédským vojskem, vedeným obávaným vojevůdcem Janem Kryštofem z Königsmarku. 5. července se objevili Švédové se dvěma děly před Falkenbergem. Prvnímu náporu slabá posádka odolala. Teprve když k hradu přitáhly další posily z Chebu s většími děly, byla posádka hradu po dalším ostřelování donucena dne 10. července ke kapitulaci. Po vestfálském míru a odchodu švédské posádky se z větší části nezničený hrad stal útočištěm lupičů.
V r. 1678 označil kronikář Ruprecht hrad za zříceninu. Teprve po sekularizaci (zesvětštění) v r. 1803 byly jednotlivé části zdí strženy. Zdivo starého hradu zůstalo však celkem zachováno a bylo později úsilím státní památkové péče uchráněno před dalším chátráním. Hrabě Werner ze Schulenburgu nechal v letech 1934 až 1940 Falkenberg rekonstruovat k obytnych účelům, přičemž bylo z převážné části využito původního zdiva. Celková rekonstrukce započala až v r. 1936. Pod dohledem památkového úřadu (architekt Franz Günthner) bylo po čtyřech letech práce vše chybějící při zachování stylu doplněno, takže výrazné sídlo někdejších rytířů a opatů lze označit za zachráněné.

Tyčí se do výšky podobně jako pevnost Flossenbürg, srostlý se skálou na níž stojí.  Přechod do rostlé skály neni dobře viditelný, protože skála a stavební materiál mají stejnou barvu a jen pravidelnost kamenných spár při bližším pohledu pomůže návštěvníkovi rozlišit přírodu od výsledků lidské práce.
Mohutná hradní skála patří k žulovým formacím typickým pro oblast horního toku řeky Waldnaab a sousedního Steinwaldu. Při vzniku prahorniny byl masiv při dělení rozčleněn skoro pravidelně na kvádrovité útvary, takže vznikly tři systémy roklin, které se téměř pravoúhle protínají.Tento obdivuhodný jev vedl k pověsti, že to prý byla práce obrů, kteří před dávnými časy tyto skály navršili.
V jedné z kolmých roklí se skrývá studna, kdysi nepostradatelná pro život hradu. Zvenku je chráněna obvodovou zdí, která je u základu až 3 metry silná a kolem dokola obepíná horní okraj skály.
Návštěvník vstoupí nejprve do prostoru někdejšího předhradí, z jehož staveb se nic nezachovalo. Zde stojí gotická pískovcová křtitelnice pocházející z dřívějšího falkenberského farního kostela. Aby bylo možno vstoupit do hradu, musí se přejít velký ve skále vylámaný šíjový příkop po dřevěném mostě krytém břidlicovou střechou. Z příkopu se zdvihá jeden z původně dvou pilířů, které jej podpíraly. Část mostu o velikosti brány se dříve používala jako součást padacího mostu. V obou krakorcích pod vchodem lze ještě rozeznat polokruhové prohlubně, v nichž byly ukotveny osy této pohyblivé části mostu. Na dveřním ostění je proto po stranách a nahoře drážka, kam zapadl zavírající se padací most. Dovnitř se otevírající dveře domu mohly být zabezpečeny příčným břevnem. Ještě před vstupem do hradu lze zpozorovat několik metrů napravo ode dveří ve vnější zdi dvě žulové výlevky. Nalevo v prostoru brány je klíčová střílna ve tvaru obrácené klíčové dírky. Vybrání ve zdi vpravo a vlevo vedle vlastní střílny ulehčovalo nasazení kuše. V prvním nadzemním podlaží se přijde nejdříve do rytířského sálu s trámovým stropem a velkým krbem, který se nachází v západní budově. Vnější zeď spočívá částečně na skalním výběžku a podobá se svým silným zakřivením lodní zádi. Čtyři okenní výklenky jsou po obou stranách opatřeny kamennými lavicemi.
Cesta vede potom návštěvníka do strážnice v bráně, která je právě tak jako pod ní ležící prostor brány opatřena klíčovými střílnami (původně u všech tří oken). Před kaplí ve II. patře upomíná bronzová busta na život a dílo velvyslance hraběte Schulenberga (20.11.1875 až 10. 11. 1944). Kaple není situována, jak je obvyklé, z východu na západ. Oltářní výklenek se nachází naopak na jižní stěně branské věže za špičatým gotickým obloukem z pískovce. Zde nebylo dbáno na církevní stavební předpis gotiky, aby mohly být uskutečněny stavebně-umělecké záměry. Bylo také možné, že stavitel by byl tenkostěnný jemně propracovaný pískovcový arkýř jen nerad umístil na východní stranu, která by mohla být v případě útoku vystavena největšímu nebezpečí. Dnes se vně na čelní stěně arkýře nacházejí erby čtyř původních majitelů (Falkenberg, Leuchtenberg, Waldsassen a Bayern).
Úkolem bergfritu se zdmi silnými až 2 metry, stojícího původně samostatně na vnitřním nádvoří, bylo zajištění posledního útočiště pro posádku. Věž kromě toho obsahovala i hladomornu. Na mnohých z jeho bosovaných kvádrů lze ještě rozeznat otvory, do nichž byly při stavbě nasazeny kleštiny. Z bezpečnostních důvodů byly dveře do věže umístěny ve výšce osmi metrů. Daly se zajistit trámovou závorou, což dokazují prohlubně ve zdivu za dveřmi.
Původně byl hrad ještě o jedno poschodí vyšší, jak dokazuje rytina z 18. stol., které bylo hrázděné konstrukce; dnes již na jeho místě začíná střecha.
V okolí se nachází hrad Neuhaus an der Waldnaab

 hrad Ettershausen

zpět na mapu Horní Falce

 hrad Falkenstein