stránky hradu Chillon

CHILLON

zcela zachovalý středověký hrad - nejnavštěvovanější památka v kantonu Vaud

lokace : 46°24'51.26" / 6°55'40.08"

hmotová rekonstrukce hradu ve II. stavební fázi

Již r. 1150 je poprvé písemně uvedený hrad Chillon jako zboží savojských hrabat. Okolní majetek však sdíleli částečně s rodem z Blonay, čímž se s nimi dělili o úzký průchod kolem jezera. Tehdy byl Chillon označován jako "castrum". Tento název předpokládá také, dle středověkých zvyklostí, výskyt podhradní osady. Ve 13. stol. se savojská hrabata zmocnila většího dílu dnešního kraje Vaud, jenž bylo do té doby rozdrobeno v menších državách malé šlechty. Postupně si Savojští nárokovali více jak dvě třetiny současného „vlašského“ Švýcarska. Tím také začali ovládat území jižních a severních Alp díky nejdůležitějším alpským průsmykům Mont Cenis a sv. Bernard. Tyto průsmyky měly nemalý obchodní efekt mezi Itálií a severozápadní Evropou. Proto byly Savojany brzy zvýšeny celní poplatky na této části obchodní cesty.

Hrad Chillon nabídl svou polohou na obchodní cestě přes sv. Bernard vynikající hospodářsko-strategickou výhodu. Proto k posílení hradní pozice zakládá r. 1214 Tomáš I. Savojský necelé dva kilometry východně od hradu Chillon celní stanici Villeneuve, jenž zahrnovala také nové sklady a přístav. Samotný hrad byl hrabětem Tomášem I. a jeho čtyřmi syny postupně rozšiřován.

Jeho syn Petr II. je v písemných pramenech uváděn v letech 1255 až 1268 jako hlavní hradní pán. Byl však zastupován písařem z Chambéry Petrem Mainierem, který byl také „hlavním dozorem investora“ při přestavbě hradu. Nástupce Petra, Filip, svěřil pokračování stavby zednickému mistru a inženýrovi Jakubovi de Saint, který byl hlavně specialistou na pevnostní architekturu. Hrad potom sloužil jako jejich dočasné sídlo. Výkon práv a povinností za ně vykonával jejich kastelán, jenž zde sídlil trvale.

K udržení své vlády na obrovském území museli Savojští často cestovat s celým svým dvorem. Některé rezidence k návštěvě musely být vybírány dle ročního období. Některé byly v zimě neobyvatelné a jiné se hodily pouze na krátkodobé návštěvy za účelem lovu. Hrabě navíc cestoval s celým svým dvorem, který čítal nejen muže jeho bezprostřední družiny, ale také jeho nespočetné sloužící a úředníky. V době jeho návštěvy pak byly pro něj vyhrazeny jen určité komnaty a sály, které v době jeho nepřítomnosti byly normálně prázdné a zavřené. O tyto prostory se staral určený kastelán, který současně zastával také funkci hraběcího zástupce v kraji. Většinou pocházel ze savojské nižší šlechty a měl mimo jiné také na starosti vedení hradní posádky, výklad místních zákonů, výši cla a panské poplatky. Od II. pol. 13. stol., když bylo savojské panství rozděleno na několik správních obvodů - fojtství, byl kastelán na Chillonu současně také zemským správcem kraje Chablais. Toto území obsahovalo veškerou vrchnost (panstvo) mezi Vevey a Aigle, državy v Dolním Wallisu, jakož i jižní břeh Ženevského jezera (okres Evian a Thonon). Byl to také jeden z hlavních správních obvodů Savojska ve 14. stol.

Hradní zboží Chillon bylo časem nejdůležitějším správním a finančním centrem na severu savojského území. V této době byly vystavěny dvě budovy v severní části hradní dispozice, které byly určeny k pobytu samotného hraběte a také sloužily jako zemská pokladnice, kde byly ukládány příjmy od vrchnosti, panstva, celní stanice Villeneuve a také místo pro hraběcí archiv. Budovy byly nazývány Domus clericorum. Finance zde uložené, na rozdíl od pokladny v Chambery, byly používány na provoz armády nebo stavební činnost na hradě.

Od konce 14. stol. se vše změnilo. Chillon byl jako finanční centrum vystřídán sídlem v Chambery a peníze sem plynoucí byly spravovány pouze administrativně. Mimo to dával savojský dvůr přednost jiným sídlům jako Le Bourget, Thonon nebo Ripaille.

Amadeus VIII., později známý papež pod jménem Felix V., zkoušel ještě r. 1436 starému hradu vdechnout nový život. Za tímto účelem svěřil tento úkol staviteli Aymonetu Corniaux, jenž měl mimo jiné také přednostní právo na tesařské práce na celém území Chablais a Waadt. Ten pak provedl rozsáhlé stavební úpravy obranného charakteru na korunách věží a obvodové hradbě. Tato námaha však zůstala zbytečná, neboť již brzy po dokončení těchto prací, se hrad v dobrém technickém stavu ocitl v rukou bernských vojsk, čímž bylo také dovršeno r. 1536 dobytí Waadt. Hrad byl začleněn do správního okrsku Vevey a určen jako stálé sídlo nového zemského správce, jenž byl vybírán z okruhu bernských patriciů a měl titul kapitána Chillonu. Jako představitel vrchnosti měl četná práva, ale také úkoly. Dosavadní rozdělení hradu na dvě části (panskou a veřejnou) sloučil a opevnění nechal přestavět dle potřeb a požadavků vývoje palných zbraní.

Protože izolovaný hrad nenabízel postupem času správci dostatečný komfort, ztrácel jako sídlo na významu. R. 1733 bylo sídlo správy kraje přeloženo do Vevey, které poskytovalo více prostoru pro skladiště a obranu. Následně Bernští r. 1785 rozhodli, že severní křídlo hradu bude přestavěno na obrovskou obilnou sýpku. Tento projekt však nebyl realizován pro jeho finanční nákladnost a nevhodnou vlhkost vzduchu.

R. 1798 byl hrad bez odporu obsazen vaudskými nacionalisty z Vevey a Montreux. V následných událostech vaudské revoluce byl hrad začleněn do veřejného hospodářství a r. 1803 přešel pod správu kraje Vaud. Později se hradu ujali romantici podporovaní literárními výlevy básníka Rousseau, který navštívil hrad r. 1762 a který sem umístil jednu část své novely Héloise, kde popisuje hrad jako Bonivardovo vězení. Původní nehistorický rozměr je také spojen s lordem Byronem a jeho slavnou básní Vězeň z Chillonu z r. 1816, jenž byla inspirována poutí Roussea do Švýcarska. Byron zde popisuje osudy Francoise Bonivarda (1493 až 1570), převora kláštera ze sv. Viktora v Ženevě, který pro své protisavojské názory byl zde uvězněn a potom Bernskými osvobozen. Pro jeho nezměrné utrpení učinil z něj Byron symbol svobody a zdejší vězení obdrželo rozměr téměř sakrální. Díky této „reklamě“, jenž mimo jiné navlas odpovídala představám tehdejších romantiků, se těšil hrad velké pozornosti mnohých spisovatelů, malířů a poutníků. Místní úřady však k těmto aktivitám zůstávaly chladné a tak byl starý hrad používán v letech 1836 až 1838 jako skladiště válečného materiálu a také jako vojenské vězení (!). Příchozí zájemci si tak mohli prohlédnout hrad pouze po vyřízení vstupního povolení a pod dohledem stráže. Protože však přicházelo stále vetší množství návštěvníků, byla zavedena funkce oficiálního průvodce. Tito pak nechali za patřičný poplatek své posluchače děsit mystickými obrazy, milostnými příběhy či romantickými dramaty, vytvořenými záměrně pro zdejší prostory.

Hrad v podstatě stojí na ostrově a tento je neoficiálně tak třetím ostrovem v Ženevském jezeře. Most, který překlenuje přírodní hradní příkop, pochází z 18. stol.. Při vykopávkách prováděných na začátku 20. stol. se zde našlo mnoho předmětů z historie Chillonu, jako kamnové kachle, kůže, úlomky nádobí a skla.

Věž, sloužící k ochraně mostu a vstupu do hradu, má současnou podobu z 15. stol. Stěny a dymník krbu jsou zdobeny malbami z let 1898 až 1899, vytvořenými na základě zachovalých fragmentů. Tato výzdoba byla stejně jako většina maleb v hradu vytvořena klihovou temperou, což byla technika používaná ve středověku, kdy se barevné pigmenty smísí s vodou a klihem.

První nádvoří je obklopeno provozními budovami, kde kdysi byly stáje a chlévy z druhé pol. 16. stol. Původně nebylo nádvoří tak velké. Svou dnešní podobu získalo až po zemětřesení v r. 1584.

Současný stav podzemí pochází ze 13. stol., pro jehož architekturu jsou typické gotické klenby. Toto místo sloužilo jako sklep a skladiště zboží. Prostor, který bezpochyby pochází z 11. stol., byl později rozšířen a přebudován.

V 17. a 18. stol. byla část podzemí přeměněna ve zbrojnici pro bernskou flotilu (paradox !). Poterna (tajná výpadová branka v opevnění hradu) možná sloužila obyvatelům hradu k vykládání zboží nebo v případě potřeby k úniku přes jezero, jako tomu bylo v r. 1536, kdy hrad obsadili bernská vojska.

Krypta, ležící pod prvním nádvořím, byla odkryta během vykopávek na konci 19. stol. Byla bezpochyby součástí kaple pravděpodobně z 11. stol., která sloužila městečku Chillon, jenž v té době leželo mezi útesem a hradem (pod dnešní silnicí a železnicí). Kaple se pravděpodobně přestala používat ve 13. stol., kdy byla postavena kaple v horní části hradu. Dodnes se zachovaly jen zbytky oltáře a schodiště.

Hradební zdi byly součástí prvního opevnění, pocházejícího z doby před 13 .stol. Průchod mezi prvním a druhým nádvořím byl původně mnohem užší. Rozšířen byl v až r. 1836, aby zde mohla projet děla. Ve středověku bydlel v budovách kolem nádvoří správce hradu, savojský důstojník s funkcí kastelána.

Hranolová věž, která byla postavena uprostřed hradeb v 11. stol. a je nejstarší budovou, kterou dnes můžeme v Chillonu vidět. Jídelna správce získala středověký vzhled při rekonstrukci na začátku 20. stol. Malby na stěnách byly obnoveny podle vzorů z konce 13. stol. Plátna jsou kopiemi středověkých tapisérií. Naopak dubové sloupy jsou originální a pocházejí ze 13. stol. Kazetový strop a krb pocházejí z 15. stol. Tento sál se nachází v části hradu, který byl kdysi vyhrazen k bydlení, proto jsou zde velká okna ze 13. stol. V savojském období jej správci hradu využívali jako jídelnu. V bernském období byl sál rozdělen na dvě místnosti: jedna sloužila jako kuchyně, druhá jako salon.

V horním patře je restaurovaný sál tzv. Aula nova, který sloužil pravděpodobně správcům k reprezentativním účelům. Jeho klenutý strop zrekonstruoval v letech 1925 až 1926 archeolog Albert Naef. Velký štít se savojským erbem na zadní stěně pochází z 15. stol. Další části patra sloužila jako soukromá rezidence savojského rodu. Tyto sály se většinou otevíraly, vybavovaly nábytkem a používaly, jen když byli savojští pánové na hradě. Z předpokoje se vchází do „Bernské ložnice“. Zřejmě zde přebývalo služebnictvo. Strop v bernském stylu byl restaurován v r. 1931. Výzdoba malovaná na bílém podkladu, kterou zdobí rostliny, ovoce a zvířata, pochází ze začátku 17. stol. Ve vedlejší místnosti se v savojském období ubytovávali hosté. Stěny jsou ve spodní části vymalovány grisaillovou malbou na bílém podkladu (z r.1587). Nad ní jsou rozsáhlé zbytky výzdoby ze 13. stol. Příčka byla obnovena v r. 1921.

Erbovní sál sloužil ve středověku jako přijímací sál. Díky své poloze dostal jméno Aula magna superior. Krb a kazetový strop pocházejí z 15. stol. Polychromovaný vlys je zdoben erby bernských rychtářů, chillonských kastelánů, kteří hrad obývali v době od r. 1536 do r. 1733. Camera domini (pánův pokoj) sloužil jako ložnice pro savojská hrabata a poté vévody. Byl postaven ve 13. stol. za Petra II. Savojského a ve 14. stol. byl kompletně přebudován. Malovaná výzdoba pochází z tohoto období. Na zbytcích nástěnných maleb jsou vidět zvířata, umístěná uprostřed bujné vegetace. Strop zdobí liliové květy a kříže.Ty jsou připomínkou savojského erbu a jsou vyřezány z cínových plátů. Po točitém schodišti z r. 1336 mohl hradní pán vystoupat na hradní ochoz nebo sestoupit do soukromé kaple. Salonek sousedící s ložnicí zřejmě ve středověku sloužil jako odpočívárna nebo jako šatna. Okno, rohový krb a nástěnné malby pocházejí ze 13. stol. Strop je z 15. stol.

Vedlejší budova, tzv. Latrína, pochází ze 13. stol. Latrína sloužila především k odvádění odpadů, ať už to byly lidské výkaly nebo odpad. Dvojitý otvor ukazuje na to, že se latríny používaly hromadně. O patro níže se nachází sál obložený dřevem. Tato místnost se ve 14. stol. pravděpodobně používala na ubytování dam ze savojského rodu. Originální strop z 15. stol. byl do Chillonu přemístěn z Villeneuve a instalován v r. 1931. Dřevěné obložení, rovněž z Villeneuve, bylo restaurováno v r. 1925.

Vnitřní nádvoří, kterému se ve 13. a 14. stol. říkalo Pelium (kamna), bylo dřív velkým sálem vyhřívaným kamny. Ve středověku sloužilo pravděpodobně jako dílna pro zaměstnance hraběte při pracích v interiéru. Pelium bylo bezpochyby zničeno při příchodu Bernských v 16. stol. Nádvoří a sál pod ním byly zrestaurovány na začátku 20. stol.

Kaple sv. Jiří byla soukromou kaplí savojských hrabat a později vévodů. V době reformace sloužila jako sýpka a potom v bernském období jako sklad střelného prachu. Ke své funkci se kaple vrátila v 19. stol., kdy se z ní stalo místo bohoslužeb pro vězně, když byl hrad přeměněn na vězení. Výklenky pocházejí přibližně z r. 1250 a gotické klenby z konce 13. stol. Původní výzdoba stěn a stropu pochází ze začátku 14. stol. V letech 1914 až 1916 byly malby oškrábány, zpevněny a zrestaurovány, zejména stěny, kde byly malby nejvíc zničené. Poté je poničilo prosakování vody, v letech 1985 až 1995 byly opět částečně zrestaurovány a většina přemaleb z let 1914 až 1916 bylo odstraněna. I přes fragmentární vzhled byly tyto malby pojaty jako celek soustředěný kolem centrálního námětu, kterým je Kristus, aby se vyhovělo požadavku zadavatele Amadea V. Rozdělení maleb odpovídá hlavnímu architektonickému dělení kaple: na klenbě jsou vyobrazeny postavy ze Starého zákoníku kromě sv. Jana Baptisty a na stěnách jsou postavy z Nového zákoníku.

Třetí, tzv. Čestné nádvoří bylo oklopeno soukromými příbytky Savojanů. Ve středověku používali Savojští sál zv. Aula magna jako přijímací sál pro bankety a oslavy. Zde přijímali své vazaly a vykonávali právo. Ze sálu, kterému se ve 13. stol. říkalo také Aula magna inferior (velký spodní sál), se během bernského období stal Mlýnský sál, protože sem byl instalován mlýn a lis. V r. 1839 se mu začalo říkat Justiční sál. Sloupy z černého mramoru a okna na straně jezera pocházejí ze 13. stol. Strop a krb jsou z 15. stol. Tento sál a dva následující je dnes možné si pronajmout pro gala večeře nebo koncerty. Může se proto stát, že budou veřejnosti uzavřené.

„Allingeský pokoj“ sloužil ve 13. stol. jako ložnice a v bernském období jako sklad střelného prachu a lisovna. V 19. stol. byl používaný jako sklad dělostřelectva. Je pojmenován po významné rodině, která v hradu pravděpodobně žila v průběhu 12. stol., kdy byla tato věž, určená k obraně hradu, pravděpodobně postavena. Místnost sousedící s ložnicí sloužila v savojském období jako salonek nebo jako šatna. V 17. stol. byla využívána k výslechům nebo jako mučírna. Malba na stěnách a na stropě byla restaurována v r. 1898. Stopy na zdech ukazují, jak byla v předchozích letech patra rozdělena. Stopy výzdoby na patkách hlavic a sloupu jsou výjimečné, protože jsou velmi vzácné. Pocházejí z II. třetiny 13. stol.

Místnost zv. Camera nova juxta magnum pelium (nový sál vedle "kotelny") byla na konci 14. stol. určena členům savojského rodu. V nedávné době se jí říkalo také Sál výboru, protože ve 30. letech 20. stol. se zde scházeli členové Sdružení pro rekonstrukci Chillonu. Toto sdružení, založené v r. 1887, se s podporou kantonu Vaud staralo o rekonstrukci a provoz hradu do r. 2002, kdy ho nahradila Nadace hradu Chillon (Fondation du Cháteau de Chillon).

Ve 13. století se v Domus clericorum (dům kleriků) na dvou patrech nacházela správa kastelánství Chillonu a rychtářství Chablais. Tato budova se v 16. stol. buď zřítila nebo byla zbořena. V I. pol. 20. stol. byl zcela rekonstruován sál kleriků ve spodním patře. Díky pozůstatkům výzdoby ze 13. stol. se v letech 1947 až 1948 podařilo okopírovat malby na všechny stěny. Za vzor pro vymalování stropu sloužily zbytky nalezené v mučírně. Hlavní trakt, zřízený na přelomu 12. a 13. stol., sloužil jako sklad a obranná záštita. Ve 14. stol. byl využíván i jako vězení. V 15. stol. se tento prostor zřítil a byl rekonstruován až začátkem 20. stol.

Čtvrté nádvoří, tzv. „Kurtinové“, bylo zcela koncipováno k obraně a ovládání bývalé přístupové cesty: tlusté zdi, úzké střílny a prvky obranné architektury jako jsou obranné chodby, podsebití a obranné valy.

Kolem r. 1230 byly postaveny tři půlkruhové věže, které byly později zvýšeny o několik pater a často byly upravovány k obraně hradu. Prostor jménem “Logia parlamenti” sloužil ve 13.až 15. stol. jako velká hovorna ve formě lodžie. Savojští panovníci a kasteláni zde udělovali audience a vykonávali spravedlnost. Na konci 15. stol. tento sál sloužil jako kuchyně a v 16. stol. byl částečně zničen a přeměněn ve velitelské stanoviště ke střežení prvního nádvoří. Na konci 17. stol. sem byla instalována kovárna a konečně v r. 1836 sloužil jako muniční sklad dělostřelectva.

V budově pokladnice z konce 13. stol. byly uschovány cenné předměty, vlastnické listy a další listiny, zejména archiv savojského rodu. V r. 1815 byla budova přestavěna na prostor pro schodiště. Hlavní věž, postavená téměř uprostřed chillonské skály, pochází pravděpodobně již z 11. stol. Donjon sloužil jako hlavní útočiště i symbol moci, plnil i funkci obranné pozorovatelny, provizorní rezidence, skladu a později i vězení a skladiště střelného prachu. Z bezpečnostních důvodů byly vysoko umístěné dveře do věže přístupné jen pomocí žebříku nebo padacího mostu. Neví se přesně, kdy byl postaven první, původní donjon, který na začátku 14. stol. nahradila druhá věž současné výšky (cca 25 metrů). Dříve se dalo bydlet jen v I. patře. Během rekonstrukce donjonu ve 20. stol. bylo přidáno schodiště, aby se bylo možné dostat až na ochoz.

Nejblíže se nachází hrad Châtelard a další památky v kraji Aigle


hrad Châtelard	zpět na mapu Riviera-Pays-d'Enhaut	hrad La tour de Peilz