Hohenegg

HOHENEGG

zpustlá mohutná pevnost přestavěná z románského hradu.

celkový pohled na hrad

kulisová brána krytá baštou kurtina s baštou

vnitřní prostor bašty vnitřní prostor jedné z bašt

branská věž hlavní brána do jádra hradu jádro hradu

půdorys hradu vnitřní prostor budov další foto zde (klikni brána)

Původní název hradu zněl Stein (kámen). První písemná zmínka pochází již z r. 1140. Tehdy je uváděn Heřman von Stein, příslušník rozvětveného rodu Poigen-Rebgau. Jeho syn se ale už v r. 1173 začíná titulovat hrabě Gebhart von Hohenegg. V r.1188 tento přímý potomek rodu Poigen-Rebgau vymírá a hrad s příslušným zbožím přechází do rukou vedlejší rodové větve von Hohenegg. Poslední členka této větve přinesla o několik let později věnem Hohenegg do manželství s markrabětem Diepoldem von Vohburg.Ten nově získaný majetek pak přenechal kolem r. 1210 Rudolfu von Pottendorf, který ještě téhož roku dosáhl vyvázání zdejšího lenního vztahu.

R. 1358 získává Hohenegg Reinprecht von Wallsee od svého švagra Leutolda von Pottendorf.

Rodina von Wallsee v pol. 15. st. vlastnila v Dolním a Horním Rakousku mnohé hrady. Na Hoheneggu samozřejmě nebydleli. Panství proto nechávali spravovat svými vazali. R. 1463 započal Matouš Spaur z pověření Wolfganga von Wallsee rozsáhlou přestavbu hradu. Je zajímavé, že již následujícího roku si hrad od Wolfganga koupil. Když byl císař Bedřich III. na svém vídeňském hradě obléhán svými odpůrci, stáli bratři Spaurové na císařské straně a významnou měrou přispěli k vítězství Bedřicha. Za projevené služby byli povýšeni do hraběcího stavu a jejich panství bylo pozvednuto na panství říšské.

R. 1548 prodal Christoph von Spaur panství svému úřednímu nástupci Ludvíku von Kirchberg a Viehofen. R. 1579 získal od Ludvíka panství rytíř Albrecht Enenkel von Albrechtsberg a Pielach. Tento majitel nechal hrad v letech 1584 až 1594 renesančně přestavět. Avšak již okolo r.1606 je zde uváděna rodina Mamming von Kirchberg a Pielach jako právoplatní majitelé.

V příštích letech měnilo panství často své majitele, až r. 1631 baroni von Hartenstein prodali Hohenegg hraběnce Barbaře Montecuccoli. Její manžel opět převedl léno na svobodnou držbu majetku. Jeho nástupce Raimund Montecuccoli v bitvě u Mogersdorfu r.1664 porazil táhnuvší turecké armádní sbory, čím jim zabránil v dalším postupu na Štýrsko. Od té doby se pyšnil titulem polního maršála a jeho dosavadní moc ještě vzrostla sňatkem s Markétou von Dietrichstein. Na Hohenegg nezapomněl. Nechal jej přestavět v „moderní“ pevnost. V té době měl hrad devět věží. Tím dosáhl panství vrcholu své slávy.

O zhruba sto let později (1756) se hrabě Zeno Montecuccoli vystěhoval z hradu do nového pohodlného zámku v Mitterau, kde jeho potomci dlí dodnes. Starý hrad jim sloužil již jen jako příležitostné sídlo a útočiště v době lovů. Jeho syn Peregrin nechal kvůli daním od r. 1787 bourat opevnění předhradí a později dokonce odstranit i střešní krytinu Bramac. Aby se nemusel i nadále o hrad starat, prodal jej nakonec klášteru v Melku na stavební materiál. Zisk z tohoto prodeje však nepokryl ani náklady na odstranění střech. Oltář hradní kaple byl odvezen do kostela v Sasendorfu, věžní hodinový stroj do Haunoldsteinu atd. Další použitelný materiál byl více než z poloviny odvezen a zbytek byl zanechán osudu.

Na konci 70-tých let minulého století se o hradní budovy a prostory začal dobrovolně starat místní spolek nadšenců. Většinu budov zajistily a prostory využívaly k různým aktivitám a kulturním akcím, hlavně s historickou tématikou. To se nesetkalo s pochopením majitelů. Akce byly zakázány a hrad byl na dlouhá léta nepřístupný. Poslední dobou se však situace obrací a některé části pevnosti lze opět navštěvovat.

Ruina Hoheneggu leží na jižním úbočí Dunkelsteinského lesa a je zdaleka viditelný. Na východě a západě je chráněn hlubokými, přírodními roklemi a příkopy. Na jihu klesá terén příkře dolů. Pouze na severní straně, kde se nachází jediný přístup, musel být vhodně chráněn opevněním. Hrad je rozdělen na předhradí, střední a horní hrad.

Vnější šíjový příkop je stále dobře patrný. Za ním se vypíná kolem celého předhradí „zubatá“ hradba zesílená na třech místech mohutnými válcovými baštami, přičemž prostřední je nejmohutnější. Všechny bašty byly zakončeny střechami. Dnes bohužel chybí. Mezi nimi byla „vtlačena“ jednoduchá kulisová brána, nad niž se nachází rodový znak von Montecuccoli. Hradby lichoběžníkového předhradí se dochovaly ve takřka stejném stavu jako střechy okolních bašt. Z jižní strany předhradí vychází další vnitřní příkop, cca 17 m dlouhý a 8m hluboký. Není přes celou šíři předhradí, nýbrž končí zhruba ve 2/3. Přes tento příkop vedl dřevěný most, zakončený pohyblivou částí.

Střední část hradu je tvořena bývalou osmibokou zvonicí, vystavěnou na čtverhranném branském tělese, jenž je založeno na dně výše uvedeného příkopu. Na tomto třípatrovém postavci stojí dodnes dva rytíři v životní velikosti a podpírají znaky rodin von Enenkel a Kirchberg. Bohužel jim někdo v minulosti „setnul“ hlavy. Průjezd s křížovou klenbou, vedoucí touto štíhlou branou, pokračuje tunelem (chodbou) do prostoru před horním hradem, kde je zastaven dalším příkopem, 6 m hlubokým. Přes příkop vedl také most stejného materiálu a konstrukce jako most ve střední části hradu.

Horní hrad je na severní a západní straně chráněn parkánem. Štítová hradba nad parkánem je poměrně tlustá a doplněná dvěma dělostřeleckými věžemi které svou palbou a hmotou chránily také dopředu vystouplou, věžovitou bránu. Do dnešních dob se z ní mnoho nedochovalo, vyjma tzv. Smolného nosu, Piknůsku a kamenného portálu průjezdu. Západní strana hradby byla také vystavěna v poměrně slušné tloušťce a je ještě zesílena čtvercovou věží, jenž dosahuje výšky okolních zdí. Vnitřní prostor horního hradu vyplňoval rozměrný palác na východní straně, tvořený několika, až 13 m dlouhými sály v patrech a prostorným, odvodněným sklepením. Výzdoba interiérů je místy ještě čitelná. Na protější straně stala další budova hospodářského charakteru. Jižní konec nádvoří zaplnila hradní kaple vystavěná v 16. st. na základech, nebo s druhotně použitými prvky jiné starší sakrální stavby. Původně měla křížovou klenbu. Ve starých zdech horního hradu se zachovalo jako zázrakem i několik gotických stavebních prvků, jako ostění dveří nebo oken. Za kaplí, v jihozápadním rohu hradního areálu, se nachází tzv. Pozorovatelna. Jedná se spíše o jakési, bastionu podobné prodloužení parkánu. V době největší slávy vybudovaný park již dávno zanikl a neudržovaná půda se dávno navrátila do náruče lesa.

V okolí se nachází hrad Goldegg


	zpět na mapu okresu Mostviertel