Vaud / Waadt

Distrikt  Jura-North vaudois - HRADY
BIOLEY MAGNOUX   
zachovalé zbytky hradu
lokace :     46°43'28.80"S /  6°42'30.95"V

znak města Bioley Magnoux

   

 

Bioley-Magnoux, společně s obcemi Gossens, Oppens, Orzens, Correvon a Ogens, se osamostatnily od Saint-Martin a staly se pravděpodobně v r. 1225 (jiné zdroje 1233) po smrti Petra ze Saint-Martin nezávislými panstvími. Jeho nejstarší syn Richard zdědil Saint-Martin, zatímco jeho mladší bratr Vilém získal území v okolí Bioley.
Již v r. 1244 se panství dostává do sféry vlivu savojských vévodů. Podle plánů Petra Savojského bylo uznání poddanství šlechtického rodu z Bioley pouze jednou částí etapy postupného dobytí celé oblasti Vaud / Waadt. Bojem oslabené panství, rozdrobené na malé díly, nebylo samostatně obranyschopné a tak ho jeho majitelé darovali Savojcům. Při svých dobyvačných plánech mohl Petr těžit ze svých značných finančních možností, které mu též plynuly od anglického dvora. Kromě toho měl ve zdejším regionu Vaud / Waadt také dost svých věřitelů ze šlechtických rodin. Při směně pěněz požadoval od zdejší šlechty pokoru a oddanost. I přes osobní vazby a vazalství na savojský dům zůstalo panství Bioley ve sféře vlivu až do r.1536.
Vznik hradu lze celkem přesně datovat po 2.únoru 1244, kdy si Vílém z Bioley byl vypůjčit značnou sumu v hodnotě 1604 zlatých od Petra Savojského. Nepochybně se jednalo o částku, kterou potřeboval na krytí nákladů spojených s výstavbou jeho sídla v Bioley-Magnoux. Ještě r. 1280 a poté v r. 1298 byl Iblet z Bioley vlastníkem panství, později za „panování“ (Suzeränität) Filipa Savojského byl zde na hradě usedlý až do r. 1285.
Dále se na panství usadili členové nějakého šlechtického rodu z kraje Vaud / Waadt, Ludvík I. a Ludvík II. V r. 1311 nechal Ludvík zpracovat důležitý dokument, který by uznal jeho vládu nad zdejším panstvím a stanovil množství jeho bohatství a rozsah majetků včetně počtu usedlých obyvatel. V témže roce musela Perretta z Bioley, patrně dcera již zmíněného Ibleta, své panství přinést věnem svému maželovi, jímž byl Vilém z Corbière. Dále se panství stalo vlastnictvím jeho mladšího syna Mermeta z Corbière, ten je již v r. 1326 v listinách uváděn jako jediný panovník Bioley. Mermet prodal mezi roky 1331 až 1339 práva na Bioley svému zeti, její manžel si ponechal jednu část a on odkoupil zpět od jedné své sestřenice ostatní práva na stejnou oblast. Nakonec získal Jakub celé panství Bioley a obdržel investituru hraběte z Namur, barona oblasti Vaud / Waadt, a dokonce i od Savojských hrabat dne 20. července 1359.
Kolem r. 1438 se provdala Markéta, dcera Františka I. z Goumoëns a Nicolette z Estavayer, za Viléma Velga, který pocházel z bohaté měšťanské rodiny z města Freiburg. To mu vyneslo pravděpodobně značný finanční obnos nebo přinejmenším finanční jistotu. Neboť od této doby mohl financovat pán z Goumoëns značné a rozsáhlé stavební práce na hradě, který byl tehdy radikálně přestavěn. V r. 1448 obdržel Francois II. z Goumoëns souhlas od biskupa z Corneto, instalovat oltář v hradní kapli. Také v tomto čase pravděpodobné proběhla výstavba hranolové obytné věže, která se bohužel r. 1899 zřítila a tak aby neohrožovala svou statikou okolní budovy byl její zbytek zbourán, současně došlo také ke snesení obytné budovy. O nějakých 25 roků později, během burgunské války v r. 1475, byl Bioley- Magnoux obsazen Švýcaři. Hrad jistě nebyl, jako jeho sousedé Orbe nebo Montagny-le-Corbe, zničen, pravděpodobně na základě spojenectví mezi rodem Goumoëns a Velga z Freiburgu.
Dne 4. a 5. června 1476 si nechal Karel Smělý zřídit tábor v okolí Bioley, patrně blízko lesů u Orjullaz a Orzens, u toku řeky Morat. Burgunský vévoda tehdy pobýval na hradě; tato skutečnost se zachovala ve zprávách vrchního číšníka. V r. 1600, díky poslední vůli Františka z Goumoëns, který je stále uložen ještě v archivu této rodiny, máme k dispozici velmi podrobný soupis inventáře celého panství. Jan Karel z Goumoëns obdržel hrad Bioley, zatímco jeho synovec Jérémie zdědil hrad Goumoëns-le-Jux. Majetek panství Bioley zůstal pánům z Goumoëns až do r. 1608, než byl prodán Danielem Morratelem, který byl obyvatelem města Bern a opatrovníkem dcery Jana Karla z Goumoëns.
Koupí přešlo panství na Petremanna z Erlachu, měšťana z Freiburgu a člena Rady šedesáti tohoto města. Petermann z Erlachu nechal ještě před svou smrtí v r. 1635 vybudovat nárožní věžičky, které mohly účinně flankovat dveře v obvodové hradbě. Na nich jsou umístěny ozdobné erby jeho a jeho paní Alžběty z Got. V r. 1643 syn Petermamma z Erlachu Antonín prodal hrad. Kupcem byl Jakub Vít z Haudangeru, který pocházel z jedné měšťanské rodiny sídlící v Neuchatelu. V r. 1595 sídlila na zdejším hradě Marie z Bourbon, vévodkyně z Longueville, za jejíž vlády bylo tehdy neuchatelské hrabství povýšeno.
Panství přešlo potom do rukou Jana z Osterwaldu, synovce Jakuba Víta z Haudangeru, a jeho potomci ho drží až do r. 1770. Během tohoto období, nebo spíše již na začátku 18. stol. museli členové rodu Osterwald provést nákladné zajišťovací práce na obytných budovách svého sídla. V této době vzniklo velké vnitřní monumentální schodiště a podélná zeď, která tvoří koridor. Když David z Osterwaldu v r. 1770 odcestoval do Ameriky, prodal své zdejší panství Petrovi a Benjamínovi, hrabatům z Moudon. Tyto oba noví majitelé museli vzdorovat likvidaci feudálních práv, které obyvatelé Bioley a Oppens již od r. 1791 požadovali. Z tohoto období (1838) pochází rytina hradu Bioley od Wagnera.

R. 1802 získal Antonín z Blanchenay hrad, jenž nechal provést některé přestavby, zejména výměnu dveří, které vedou na terasu. Po r. 1829, za vlády A. Percyho, musela být údržba budov značně omezena, protože tehdy zanikla obvodová hradba se vstupem. V r. 1837 byla zbourána hlavní obytná budova, která ze západní strany uzavírala nádvoří, a po r. 1890 se zřítila velká hranolová obytná věž. To způsobilo stržení horního patra sousední obytné budovy, zbytek donjonu byl rozebrán na stavební materiál. Nad jižním obytným křídlem vznikla nová střecha, která až do začátku minulého století byla valbová, potom byla upravená na polovalbovou, právě tak jako na západním křídle, které kdysi zahrnovalo také přístřešek. Kromě toho byla vybudována doplňková střecha nad schodištěm. V západním průčelí je ještě dnes patrná kláda, která byla zazděna v době užívání budovy jako úřadu. V r. 1972 prodal Albert Percy hrad Rogeru Bärovi, který nechal stavbu zrestaurovat. Po r. 1998 změnil hrad opět vlastníka a stále je soukromým sídlem. Návštěva bez předchozí domluvy není možná.
Nejblíže se nachází památky v sousedním kraji Gros-de-Vaud

hrad   Bavois

zpět na mapu distriktu Jura

 hrad Les Clees