stránky hradu Glérolles v St. Saphorin


*GLÉROLLES - St. Saphofin*
*zachovalý hrad*
lokace : 46°28'27.39" / 6°47'12.35"

znak městečka St. Saphorin (Lavaux)





Západně od obce Saint Saphorin se na skále nad břehem Ženevského jezera rozkládají budovy hradu Glérolles. Jen několik základů středověkého opevnění stojí ještě dnes. Neboť od doby 16. st. hrad začal postupně měnit svou podobu, a z původní obranné dispozice pomalu převládl jasně reprezentativní charakter.

V protikladu k mnohým opevněným obcím nebránil zdejší středověký hrad žádnou vesnici ve stínu svých věží. Ani nejnepatrnější ves, nebo jakákoliv část okolních obcí, se nevztahuje k hradu. Avšak nebylo tomu vždy tak. V římských pramenech je však zachováno, že mezi Lousonna, dnešním Lausanne a Viviscus, současným Vevey, stála kdysi osada zvaná Glerula. Tento výraz pochází z latinského slova "glarea", což znamená štěrk, nebo hrubý písek. Až do 6. st. n.l. to byla pouze velmi malá vesnice, která sloužila jako etapa na cestě lidem, kteří chtěli procházet napříč průsmykem sv. Bernarda. Klidný život vesnice byl neočekávaně ukončen v r. 563, když se přihnala záplavová vlna na břehy Ženevského jezera (následkem sesuvu svahu hory - břehu) a staré Glérolles zničila.

I když hovořit o tsunami na jezeře zní směšně, musí si člověk uvědomit, že se tehdy nejednalo o nějakou fantazii. Dva kronikáři se tehdy zmiňují o této přírodní katastrofě. Biskup Řehoř z Tours, autor "Dějin Franků", jakož i *sv. Marius, biskup z Avenches* a autor Letopisů r. 563, podávají zprávu o zboření Tauredunum u hory Taureau. Tato hora u Chablais, která se později nazývala Grammont, je shodná s textem od Maria...: " Tak náhle, že ona zasypala sousední hrad, také i vesnici se vším jejím obyvatelstvem; bouřilo jezero tolik (...), že na konci jeho oba proudy, velmi starou vesnici s muži a stády zničili (...). Dále byl zasažen most u Ženevy, několik mlýnů a když záplavová vlna dorazila do města Ženevy, zahynulo tam mnoho osob...."

Mezi zničenými obcemi byl Rivaz, Bret, Glérolles a Pennelucos, který byl při rekonstrukci pokřtěn na Villeneuve. Také ves Glerula povstala zase ze svého popele, díky přispění biskupa Maria. Prelát rozhodl, aby novou osadu posunuly dále od vody, aby byla lépe chráněna před další záplavou. Biskup věnoval vesnici kostel zasvěcený sv. Symphorienovi, jehož název byl několikrát změněn, až dospěl do podoby Saint-Saphorin, jak jej známe dnes.

Historie hradu Glérolles začíná již v r. 1077. Tehdy naplno vypukl boj o investituru, při které se papež postavil na odpor proti císaři Svaté říše římské národa německého. Právo investitury dovolovalo také jmenování biskupů. Podle zvyklosti patřilo toto právo císaři, který na svém území kontroloval kostely. Přesto v r. 1073 rozhodl papež Řehoř VII. toto výsadní právo i přes opozici císaře Jindřicha IV. odvolat. Světský panovník se vzepřel a byl za to z církve exkomunikován. Císař se ale obával, že někteří jeho poddaní šlechtici se spojili s Římem, a proto se rozhodl požádat o prominutí stolec sv. Petra. Toto zastavení se událo v Canosse v Itálii, odtud pochází výraz „jít do Canossy".

Cesta přiměla Jindřicha IV. projít Alpy přes průsmyk Velkého sv. Bernarda. Aby mohl toto uskutečnit bylo potřeba mít podporu biskupa z Lausanne. Proto tedy prosil o odpuštění a dal celou oblast kolem Lavaux prelátovi, který mu pomáhal. Kvůli zajištění bezpečnosti na silnici spojující sever a jih Alp, nechal vestavět v r. 1150 kapli do obytné věže na starém místě u Glérolles.

O dvě století později, prošel hrad důležitou změnou. V r. 1270 dal biskup hrad lénem Hugovi z Palézieux, ale protože asi nebyl spokojen se svým vazalem, odejmul mu jeho právo na panství r. 1300 zpět. Od tohoto data začali biskupové z Lausanne se stavbou centrální části hradu.

V době panování biskupa z Aymon a Šebestiána z Monfalcon prošel hrad Glérolles důležitou přestavbou. Glérolles byl stavěn jako pevnost, aby chránil biskupská území a okolní obce. Jeho poloha je obzvlášť vhodná pro obranu, neboť bylo vybráno místo, kudy vede úzká cesta mezi svahy kopců a ústí u jezera. Proto byl hrad ne bezdůvodně také nazýván „Chillon u Lavaux“.

Z vojenského hlediska bylo biskupské území rozděleno do 15 okresů, označovaných jako korouhve (prapory). Do Lavaux se počítalo z toho počtu pět, mezi nimi také Saint-Saphorin. Vojáci biskupa byli podle středověkého zvyku ve dne v noci připraveni v případě konfliktu na náklady obce mobilizovat. Nenosili však jednotnou uniformu a proto si na své oblečení si připínali modrý a červený symbol. Podle těchto znaků byli v boji dobře rozeznatelní.

Opevněné město jako Glérolles nebylo nesmyslné. Několik skupin lotrů bylo skutečně v okolí hradu zatknuto. Ví se rovněž, že bylo v Glérolles provedeno několik dalších poprav těchto "banditů". V I. patře obytné věže se nachází také "Klec na čarodějnice", která vypadá jako velká truhla, uvnitř je ještě zesílena velmi tlustými prkny a železnými pruty. Velmi malým zamřížovaným otvorem měla vězeňkyně minimální přístup vzduchu a světla. Toto zařízení potvrzuje aktivní výkon soudní moci tehdy uplatňované na podřízeném plebsu

Po dobytí území Vaud vojenskými oddíly Bernu v r. 1538 padl hrad samozřejmě do jejich rukou, oni zde potom zavedli funkci správce svěřeného území - fojta, který byl podporován z Bernu až do r. 1796. Následkem revoluce v kantonu Vaud se hrad nestal zpátky vlastnictvím biskupa, ale byl od té doby majetkem "místního" obyvatelstva.

V r. 1803, když byl založen kanton Vaud, odkoupila rodina Ruchonnet hrad, jimž poté sloužil jako soukromé sídlo. Mezi lety 1803 až 1977 zůstal hrad ve vlastnictví četných dědiců rodiny, a teprve k tomuto datu jej odkoupil zpět pan Mořic Cossy, syn dědičky rodiny Ruchonnet. V r. 1997 převzal majetek jeho syn Francis. V lednu r. 2003 předal Francis Cossy zdejší hrad s celým panstvím Sandrině a Filipovi Trueb, kteří zajistili další nepřetržitou kontinuitu rodu.

Originální a rozmanitá vína hradu (vinice), jenž odrážejí historii neobvyklé krajiny v centru nejkrásnější vinařské oblasti světa, jsou ve vlastnictví tohoto rodu do dnes.

Jedna legenda tvrdí, že donjon hradu v Glerolles musel být v 19. st. snížen, neboť jeho stín dopadal na okolní vinnou révu. Ve skutečnosti byla centrální věž snížena přibližně o dvanáct metrů, ale tato změna proběhla během výstavby železnice, neboť vibrace vlaků ohrožovaly celou strukturu stavby. Tato „anekdota“ svědčí o tom, jak bylo po staletí toto opevněné místo vždy úzce spojeno s vinohrady.

Ve Švýcarsku často chybí přesné údaje o pěstování révy. Ví se jen to, že oblast byla v r. 1802 prodána jedné soukromé osobě, která na několika hektarech tehdy pěstovala vinnou révu. Vládne zde bezkonkurenční odrůda vína - Chasselas, říkají mu "Král francouzského Švýcarska", ale nyní jsou ceněny i další odrůdy. Kromě Pinot noir a kořeněnému Tramínu, které jsou relativně známé v okolí, najdou se na panském území nedlouho pěstované Merlot, Cabernet Franc a Syrah. Neznámým vínem oblasti je ovšem Humagne Rouge.

Hrad Glerolles se může pochlubit tím, že je jediným, který pěstuje tuto odrůdu mimo oblast Vaud. Tuto odrůdu také dováží na významné výstavy. Původně byla odrůda rezervována konec konců pouze pro sousední kanton a v zásadě nebyla ve Vaud dovolena. Avšak právo výroby bylo nestandardně zdejšímu závodu z historických důvodů propůjčeno. To bylo před přibližně třiceti lety, když Maurice Cossy, otec současného hradního pána, rozhodl opatřit okraje ženevského jezera sadbou Humagne Rouge. Iniciativa se ale nepovedla, protože byly předvolány úřady, aby svou novou odrůdu následně vytrhal ze země. Znalec z Glerolles ale odmítal vyplnit příkaz a oznámil své mínění v Bernu. Tak bylo dáno povolení, že Humagne smí být stáčen pouze v Lavaux v jediném sklepě, mimo staré oblasti pěstování. Pravá změna oblasti proběhla ale v r. 2003, když Sandrine a Filip Trueb koupili sklep a 5 hektarů vinic, které k tomu patřily. Tak Truebovi využili služby Onologa, obnovili sklep, vybudovali novou recepci, jakož i nový vinný sklad a změnili etiketu.

Jako u mnoha švýcarských podniků platilo i zde, že změna vlastníka závodu může změnit filozofii pěstování a zvýšit kvalitu produkce. Změny byly patrné okamžitě, neboť Pinot Noir 2003 získal zlatou cenu na výstavě Mondial de Sierre, a jejich Reserve, Blanche a Noir byly korunovány v Bruselu.


Hluboké příkopy na obou stranách návrší, které byly zasypány v době výstavby železnice, jenž spojila Lausanne s Vevey, způsobily bohužel vážnou škoda místopisu krajiny, která se před hradem rozprostírala. Na západní straně dispozice se lépe zachoval původní charakter těchto středověkých budov. Zde ještě stojí základ donjonu (dle německého textu - strážní věže), jenž byla kdysi vystavěna z velikých kamenných bloků, a je zobrazena na starých litografiích ve své originální velikosti. Věž byla původně dvakrát vyšší než dnes a byla pokrytá špičatou jehlanovou střechou.

Ze strany návrší stojí vedle donjonu jedna půlkruhová věž. Její základna se skládá z velkých bloků kamene s nepravidelnou výškou. Pravděpodobně se jedná o zbytky obvodové hradby. Ve své současné podobě lze datovat centrální a západní části hradu do období pozdního středověku. Patrně se další středověké konstrukce ukrývají ještě v základech novějších zdí.

Složení budov tak jak je známe dnes, pochází z různých stavebních fází. Důležitá přestavba východního křídla byla určitě provedena kolem r. 1500. Později byly realizovány ještě další četné přestavby, které nakonec vedly až k poškození strážní věže. Některé části budov, kromě střech a oken, stejně tak jako terasové zahrady, které se nacházejí jižně a západně od hradu, jsou většinou novějšího data. Po jedné silné vichřici (a následnému vlnobití) kompletně zmizela stará vesnice Glérolles, až později vznikla pod novým jménem Saint-Saphorin. Jen hrad nese ještě jméno staré římské vsi, oběti katastrofy.

*Hotel a restaurace* není normálně přístupná. Po dohodě je však vše možné !!! Mimořádně krásná a klientsky využitelná lokalita.

Nejblíže se nachází vesnická tvrz *Chardonne*


hrad Blonay	zpět na mapu Riviera-Pays-d'Enhaut	tvrz Chardonne