Sasko

Kraj  Sasko - HRADY


GNANDSTEIN   
nejlépe zachovaná románská hradní stavba je situována na porfyritové skále nad údolím říčky Wyhra

další foto hradu další foto (klikni brána)

Hrad byl založen ve 12. st. pány von Gnannenstein. První písemná zmínka spojená se jménem bratří Jindřicha a Konráda von Schladebach, ministeriály markraběte Dietricha von Wettin, pochází z r. 1228.
Páni von Schladebach jej měli zapůjčen v léno až do r.  1317. Dalšími písemně uvedenými majiteli hradu se stávají r. 1327 purkrabí von Leisnig, bohatí majitelé venkovských panství.   Kolem r. 1420 přechází hrad do majetku pánů von Einsiedel (Jindřich a Klaus), kteří jej budou vlastnit nepřetržitě po dobu příštích pěti století. Tento rod byl vystřídán Janem von Einsiedel.

Nejprve vzniklo ve východní části dispozice hradní jádro obsahující pouze bergfrit, palác a štítovou zeď o výšce 16 m a tloušťce zdiva 2 m. Ostatní budovy vznikly později, až v průběhu 14. st. Nejprve vznikla na neosídlené skalní ostrožně obvodová hradba téměř pravoúhlého půdorysu. K ní byla přistavěna v jihozápadním nároží obytná věž, jenž byla předchůdcem do současné doby zachovaného bergfritu. Kolem r. 1220 potom vznikla původně třípatrová stavba paláce, nejlépe zachovaný příklad takové budovy v současném Sasku. V jejím třetím patře se nalézá hlavní sál, prostorná místnost strohé krásy. Uvnitř přetrvaly některé stavební detaily jako svědkové románské doby. Např. se zachovala zdvojená arkáda se závěrem motivu jetelového listu, výtvarně pojaté ostění okna na západní straně nebo vstupní portál v severozápadním rohu tohoto sálu.
Jen o něco později byla ve východní části, před obvodovou hradbu, vystavěna předsunutá hradba parkánu, důležitá součást opevnění hradu. Kolem pol. 13. st. byl vystavěn 33 m vysoký válcový bergfrit, jenž má v dolní části tloušťku zdiva až 3,5 m, která se směrem nahoru zužuje, až v posledním sedmém podlaží dosahuje tloušťky pouze 1,5 m. Vstup do bergfritu je možný buď z ochozu štítové zdi ve výšce 14 m, nebo z nádvoří portálkem ve výši 12 m (netypické řešení dvěma vstupy). Původně byly vnitřní prostory věže rozděleny pouze na šest podlaží, vyrobených ze dřeva a vstup se tehdy nacházel jen ve výšce cca 8 m. Současně je uvnitř věže prokázán sopouch komína. Tyto skutečnosti objasňují dvojí funkci bergfritu. Na jedné straně přírodní vyhlídka a strážní věž, a na druhé byl také posledním útočištěm pro hradní posádku v případě obléhání, případně dobytí hradu. Ještě ve 14. st. došlo k dalším přestavbám. Palác byl zvýšen o jedno patro a ve východní části areálu se nacházející obytné křídlo (Kemenate) bylo prostřednictvím ochozu sloučeno s palácem.
Již na začátku 14. století přestal hrad vyhovovat požadavkům na obranu, proto byly jeho základy zesíleny a zvýšilo se použití palných zbraní. Celé 15. st. je označováno jako doba velkých přestaveb a budování. Na začátku tohoto století obsahoval bergfrit tzv. Světnici. Ještě v I. pol. 15. st. se započalo s výstavbou budovy brány. Nad již existujícími sklepy, které byly raženy do skalního podloží v jižní a severní straně ostrožny, vzniklo gotické obytné křídlo a pozdně gotická kaple. Pravděpodobně spadá do této stavební etapy i vybudování stavby obsahující studnu těsně po dokončení  jižního křídla. Současně probíhala rozsáhlá přestavba obytného křídla (Kemenate).
V průběhu 17. st. došlo ke značnému zničení budov. Švédské vojsko zapálilo v r. 1632 donžon, poté bylo v r. 1646 jižní křídlo zasaženo bleskem a následným požárem těžce poškozeno. Ještě v II. pol. 17. st. byly vystavěny na všech objektech nové střechy. Opravy a přestavby vnitřních prostor však začaly nejdříve o ¾ století později.
Na začátku 18. st. bylo pozdně gotické šnekové schodiště ve vnitřním hradním nádvoří obestavěno novým kamenným arkádovým ochozem nesoucím chodbu. Dvorní průčelí budov jižního křídla a obytného traktu (Kemenate) získalo nové ozdobné, členité prvky. Malby na stěnách tzv. „Císařského sálu“ včetně dvou z boku přiléhajících pokojů ve druhém patře jižního křídla pocházejí z r. 1736. Stržení dřevěné galerie na nádvorní straně severního křídla bylo provedeno r. 1812. Tím se uvolnil prostor k výstavbě nového kamenného arkádového schodiště, podobné tomu u jižního křídla. Přístup do kaple byl tehdy také změněn a od té doby je veden pouze vnitřním schodištěm.
Ještě v 19. stol. stihli provést výměnu starých oken sálu paláce za nová, odpovídající tehdejší módě. V téže stavební etapě byl proveden přístup po schodech do hradu, který je dodnes zachovaný v nezměněné podobě.
Jan von Einsiedel, jako tehdejší majitel, nechal r. 1911 prorazit dnešní přístup do bergfritu a vestavět dřevěné schodiště; v r. 1921 byla, pomocí saského spolku památek, restaurována okna kaple, případně vyměněna. V letech po druhé světové válce až do opětného sjednocení Německa nemohly být provedeny žádné větší stavební práce. Přesto však byla zajištěna péče a ochrana budov hradu i s minimálními prostředky. V r. 1990 se začalo s rozsáhlým archeologickým výzkumem v prostoru věže a parkánu. Výsledky vykopávek přinášejí zpřesnění datace jednotlivých vývojových etap a hlavně podrobnější popis ranných dějin hradu. Nakonec došlo k celkové rekonstrukci původní podoby parkánu. V rámci dalších objemných stavebních opatření mohlo být v r. 1994 jižní křídlo nejdříve staticky zajištěno. Poté ihned následovala úprava vnitřních prostor této budovy. Tyto zajišťovací a restaurační práce byly ukončeny v r. 2000. Zatím se započalo s obnovou a opravami ostatních hradních staveb, které začaly prací na fasádách, případně střechách paláce, „Kemenate“, přístaveb a severního křídla. Vše bylo ukončeno r. 2004.
Dnes slouží jako muzeum
V okolí se nachází nejblíže hrad  Kohren. Další pak v Durynsku

 hrad Frohsburg

zpět na mapu Saska - Drážďany

hrad Kempe