Wallis


Zenden St. Maurice - HRADY

     

stránky hradu v St. Maurice - Guvernérský hrad stránky kláštera St. Maurice zpšt na mapu kantonu Wallis

St. Maurice - klášter

   

St. Maurice - Guvernérský hrad

   
 

St. Maurice - národní pevnost

   

   
 

 

  hrad-zámek

  hrad

  tvrz

  věž

  klášter - kostel

  pevnost


ST. MAURICE (sv. Mořic) - klášter
keltská osada Acauno, nejstarší klášter v západní Evropě a guvernérský hrad
Nezaměňovat se sv. Mořicem v Graubündenu !!!
lokace :   46º13´9.55´´ /  7º0´12.40´´

znak okresu a města St. Maurice

  

Sv. Mořic byl původně keltská osada Acauno, hlavní osada keltského národa Nantuaenů. Pro svou strategickou polohu neušla pozornosti Římanů, kteří zde po dobytí území založili vojenskou a celní stanici na důležité obchodní cestě z Itálie do Galie a Germánie. Koncem 3. stol. zde byla pobita nějaká římská legie (viz. legenda níže). Ostatky těchto bojovníků nechal biskup Theodor o sto let později vyzvednout z hrobů a umístnit do společného hrobu pod úpatím místního útesu. Nad hrobem byla pak postavena svatyně. Dne 22. září 515 pověřil burgundský král Zikmund (Sigismund) skupinu mnichů, aby nedaleko této svatyně založili klášter a uctívali památku těchto mrtvých. Toto datum je také považováno za datum založení kláštera, který je dnes nejstarším klášterem v západní Evropě.
Již od počátku byl klášter středem velkého zájmu poutníků z dnešního Německa, Francie a Itálie. Velké oblibě se těšil také u merovejských a karolínských panovnických dynastií, jejíž příslušníci zde nacházeli často místo svého posledního odpočinku. Díky tomu byly také otevřeny nové cesty a průsmyky přes Alpy, hlavně do Itálie. Do 9. stol. se opatství nazývalo Agaune. Teprve až tehdy byl do názvu přidáno jméno Mořic, takže se od té doby nazývalo opatství sv. Mořice Agaunského (Saint Maurice d'Agaune).
Osada a klášter byl však díky své poloze v neustálém ohrožení nejen od záplav řekou Rhônou a sesuvů okolních skal, ale také byl v r. 574 vydrancován Lombarďany a v pol. 10. stol. Saracény. Přesto byl neustále obnovován a vždy měl výsostné postavení mezi okolními kláštery. Na konci 9. stol. se stalo městečko s klášterem duchovním centrem druhého Burgundského království (druhé dělení karolínské říše) a byl zde korunován král Rudolf I. v r. 888. Po r. 1032 přechází území pod správu Savojska, jenž sem dosazuje svého kastelána. V r. 1128 přebírají klášter augustiniáni. První zdejší měšťané jsou listině dokumentováni již v r. 1170. Pod správou Savojska zůstává město až do posl. čtvrtiny 15. stol., kdy se vlády po burgundských válkách ujímá Horní Wallis a sionské biskupství (1478). Sv. Mořic je následně ustanoven jako správní centrum Dolního Wallisu.
V r. 1798 se ve sv. Mořici scházejí zástupci Horního a Dolního Wallisu a je vyhlášena nezávislost Wallisu a založena republika Wallis. Intervencí francouzského direktoria (1795 až 1798) je ale Wallis připojen ke Švýcarské konfederaci. Horní Wallis proti přítomnosti okupačních francouzských vojsk a proti tomuto rozhodnutí protestuje. Povstání je nakonec vojensky zlomeno a až do r. 1814 je Wallis připojen k Francii jako department Simplon. R. 1815 se konečně Wallis připojuje ke Švýcarské konfederaci. Sv. Mořic se stává hlavním městem jednoho ze 13. krajů. Dnes opatství pokračuje v bohoslužebných rituálech na pomníku mučedníků a zůstává strážcem křesťanských hodnot v našem světě. Je také důležitým místem setkávání, porozumění a studií.
Osazenstvo kláštera tvoří cca 53 řeholníků, kteří vykonávají duchovní správu mimo jiné ještě v okolních farnostech, vyučují na lyceu a angažují se zahraničních misích.
Sv. Mořic je jedním z nejvýznamnějších míst kantonu Wallis tvořeným nejen věhlasným opatstvím, jeskyní Víl s vodopádem (Grotte aux Fées), a Guvernérským hradem, ale i například národní vojenskou pevností budovanou již od 19. stol.

Současná bazilika je již v pořadí osmou stavbou postavenou v tomto místě. Nejstarší historické památky pochází z doby, kdy Agaune byla ještě keltská osada a později se stala římskou vojenskou stanicí, jenž byla pouhou „tečkou“ na dlouhé obchodní cestě mezi Římem, Helvétii, Galií a Germánií. Z těchto dob se nám  dochovaly základní partie současné klášterní zvonice (viditelné uvnitř chrámu a postavené v první čtvrtině z 9. stol.), jenž byly původně základy kamenné strážní věže římského vojenského tábora, zbudovaného zde koncem 1. stol. n.l. Stanice měla nejen vojenský a obchodní význam, ale i význam kulturní a náboženský. Byly zde objeveny také základy Nymphanea a svatyně boha Merkura, jejichž vstupní portály jsou ještě dnes viditelné ve sklepeních kláštera. Z této doby pochází také náhrobek jakéhosi Vinea Vegeinia, ukrytý v současnosti ve velkém sálu opatství.
kostelní věži opatství visí kromě zvonkohry ještě 8 velkých zvonů. Dle archivních záznamů kláštera zde byl zvon osazen prokazatelně již počátkem 13. stol., ale s největší pravděpodobností již mnohem dříve.
Původní zvony se nezachovaly, protože byly často znovu a znovu odlévány nebo zničeny za mnohých incidentů které klášter za ta století postihly. V dolní tabulce jsou uvedeny data k současným zvonům.

tón

název

hmotnost [kg]

průměr [mm]

zvonař (místo) rok

Sol #2

Trinitas

3 990

1 880

Paccard (Nantes) 1998

Do #3

Thébaine

1 732

1 450

Rüetschi (Aarau) 1947

Mi    3

St. Maurice

920

1 150

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

Fa  #3

St. Sigismond

620

1 030

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

Sol #3

St. Augustin

450

920

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

La    3

St. Théodule

350

860

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

Si     3

St. Marie-Madeleine

260

770

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

Do #4

St. Candide

180

690

Dreffet et Tréboux (Vevey) 1818

LEGENDA :
Svatý Mořic byl velitelem thébské legie. Spolu se svými nejbližšími vojevůdci Exsuperiem a Candidatem byl svým vojínům příkladem nejen ve vojenské kázni a udatnosti, ale i v živé víře a lásce k Ježíši Kristu. Římský císař Maximián - spoluvládce Diokleciánův - nařídil svému vojsku konati modloslužebnou slavnost k poctě pohanských bohů. Thébská legie v čele se sv. Mořicem odmítla tuto modloslužbu, nevstoupila do císařského tábora, kde se měla modloslužba konat a odešla agaunskou úžlabinou k ženevskému jezeru. Legie pak císaři Maximiánovi poslala dopis tohoto znění: " Císaři! Jsme tvoji poddaní, ale jsme také služebníci Boží. Budeme tě poslouchat ve věcech vojenských, ale nikdy nebudeme obětovati modlám, jelikož jsme křesťané a věříme v jednoho Boha, jeho syna Ježíše Krista a Ducha svatého a ve věcech víry je nám nutno poslouchati Boha více než lidí."
Pro neuposlechnutí rozkazu nařídil císař Maximián každého desátého člena thébské legie popravit (decimace). Rozkaz byl vykonán, avšak ostatní vojíni zůstali i nadále ve víře nezvikláni. Maximián proto nařídil thébskou legii obklíčit a všechny bojovníky pobít. Tito přijímali smrt, aniž se bránili. Tak byl sv. Mořic i se svými spolubojovníky (asi 6 600 mužů) roku 286 ve švýcarském kantonu walliském usmrcen tam, kde je dnes město Agaune (St. Maurice - sv. Mořic).
Kult sv. Mořice a jeho spolubojovníků - thébských mučedníků - se záhy rozšířil nejen ve Švýcarsku, Itálii a ostatním kulturním světě, ale především ve Francii, kde je sv. Mořici zasvěceno více než 500 kostelů a kde je více jak 200 měst, vesnic a vesniček pojmenováno po tomto neohroženém bojovníku Kristovu. Toliko legenda převzatá z http://www.moric-olomouc.cz
Legenda o martýriu Thébské legie se opírá do značné míry o rukopis „Passio Acaunensium martyrum" sepsaný v r. 454 lyonským biskupem Eucheriem, jenž se odkazuje na svědectví biskupa Izáka ze Ženevy, jenž vše zase slyšel od biskupa Theodora ze Sionu, který zemřel před koncem 4. stol.
Legendě jsou vytýkány mnohé nepravděpodobné a protikladné argumenty. Například že vojenskou akci proti vzbouřeným Bagaudenům v Gallii vedl císař Maximian, když tuto akci nařídil až císař Constantius v druhé pol. 3. stol. Současně neexistují doklady o pronásledování křesťanů v západní části římské říše v době likvidace Thébské legie. Tyto decimace mimo jiné musely byly evidovány a musely být minimálně obhájeny před senátem. Křesťané byli sice intenzivně pronásledováni, ale za císaře Diokletiana a Maximiniana. Je také nepravděpodobné, že by někdo sestavil v této době celou legii právě z křesťanů a poslal je zabíjet bližní své do „horkých oblastí“.
Sám název legie, Eucheriem uvedený jako „legio militum Thebaei", je důvodem k dalším pochybnostem o existenci této legie. Podle názvu a vojenských zvyklostí by tato legie musela mít svou domovskou základnu v Thébách. Ve 2. až 3. stol. byly však legie, umístěné v této oblasti, nazývány Legio II Traiana fortis a sídlily v Nikopoli v Alexandrii. Také počet legionářů 6 600 případně 6 660 neodpovídá skutečnému počtu bojovníků tehdejších legií, který se ve skutečnosti pohyboval mezi 1 000 až 2 000 mužů. Eucheriem uváděné a zdůrazněné hodnosti „primicerius" a „senator" Mauritius a Candidus byly sice používané v pomocných vojenských oddílech, ale nebyly rozšířené a používané u bojových legií.
Z těchto argumentů je patrné, že celá legenda byla pravděpodobně vymyšlena nebo založena na zkomolených a zkreslených informacích (pravděpodobně záměrně, jak je zvykem a tradicí v církevních kruzích), jenž měly s největší pravděpodobností zajistit především vliv a peníze danému klášteru a jím spravovaných oblastí.
Více na http://www.abbaye-stmaurice.ch/
Nedaleko stojí tzv. Guvernérský hrad a národní pevnost budovaná od 19. do 20. stol.

kraj Sion (Sitten)

zpět na mapu Wallisu

kraj Visp