zleby

*ŽLEBY*
6 km jihovýchodně od Čáslavi na protáhlém ostrohu, otékaném ze tří stran říčkou Doubravkou.

	znak města Žleby	erb rodu Auersperků







Nynější objekt byl založen jako gotický hrad v druhé polovině 13 st. Jindřichem z Lichtenburka, nebo jeho synem Hynkem, nazývaným také jako Jindřich ml., v údolí (žlebu) říčky Doubravky. Stejně jako hrad byla nazývána také podhradní ves, později povýšená na městečko.

První nepřímá zpráva je z r. 1289. Po Hynkovi z Lichtenburka vlastnil hrad v l. 1302 až 1312 jeho bratr, užívající přídomku ze Žlebů, který se naposledy připomíná v r. 1347. V r. 1352 náležel hrad vdově po Hynkovy Anežce, rozené z Landštejna, která v r. 1367 prodala celé žlebské panství (hrad, dvůr, dvě městečka a 9 vesnic) císaři Karlovi IV., ale vymínila si doživotní užívání tohoto majetku, takže Karel IV. převzal tento majetek až po její smrti v r.1370.

Hrad se v době svého vzniku dělil na dvě části. Severní předhradí a jižní jádro hradu, přičemž obě části byly od sebe odděleny příkopem. Příkopem byl hrad a předhradí oddělen i od okolí. Podobu hradu z této doby již nelze rekonstruovat.

Karel IV. Žlebské zboží dlouho nevlastnil a brzy ho postoupil Markvartovi z Vartenberka, který se zde připomíná r. 1377. Protože však Markvart v pozdější době vystoupil proti králi Václavovi II., byly Žleby oblehnuty královským vojskem a po dobytí opět připadly králi. V r. 1394 bylo žlebské panství připojeno k panství Lichnici a o 2 roky později celé spojené panství zastaveno Štěpánovi z Opočna. Po jeho smrti v r. 1397 získal pouze žlebské panství jeho bratr Jaroslav. V průběhu doby se zde vystřídali jako zástavní držitelé ještě Jindřich Lacembok z Chlumu (1401 - 1402), Oldřich z Hradce (1402 - 1414) a Petr Zmrzlík ze Svojšína. Po r. 1414 se Žleby opět staly majetkem Václava IV. a byly spravovány z Lichnice.

Na počátku husitského období stála hradní posádka na straně Zikmundově a proto byl hrad v dubnu 1421 oblehnut husitským vojskem pražským a dobyt. Potom panství opět připadlo Petrovi Zmzlíkovi ze Svojšína († 1421), kterého vystřídal Hašek z Valdštejna a na Dětenicích, patřící k umírněné straně Kališníků usilujících v pozdější době o dohodu se Zikmundem. Žleby byly v r. 1427 opět obleženy a dobyty.V r. 1436 dal Zikmund pobořený hrad do zástavy Jiřímu z Dubé a Vízmburka. Ten nechal hrad opravit a upravit ve stylu pozdní gotiky, avšak ani z této stavební fáze se mnoho nedochovalo, kromě zámeckých sklepů a části zdí v jižním křídle paláce.

Jiří z Dubé zemřel v r. 1450 a zástava přešla na Hynka a Jana Hlaváče z Dubé a na Třebechovicích. Po té se držitelé panství rychle střídali. Jetřich z Janovic ( 1456 - 1469), Jan z Janovic (1469 - 1483), Jan Šperle z Prudic (1483 - 1510), Žehušičtí z Nestajova (1510 - 1522), Kuneš Bohdalecký z Hodkova (1522 - 1554), Adam Bohdalecký z Hodkova (1555 - 1562). Vdova Eliška, rozená Žehušická z Nestajova koupila jménem svých dětí panství v r. 1575 od císaře Maxmiliána II. do dědičného vlastnictví, ale již o rok později tento majetek prodala Václavovi Chotouchovskému z Nebovid, které po jeho smrti († 1576) přešlo na jeho syna Jindřicha Chotouchovského († 1599). Syn Jindřicha Václav prodal Žleby v r. 1615 Heřmanovi Černínovy z Chudenic, který se však díky práci v diplomatických službách v Turecku zde nezdržoval. Proto v r. 1622 vyměnil toto zboží s císařem Františkem II. za panství Adělská hora na Karlovarsku. Císař téměř ihned postoupil panství italským důstojníkům bratrům Rudolfovi, Filipovi a Františkovi de Magni. V r. 1625 se stal jediným majitel panství František, o 4 roky později vše prodal Janu Rudolfovi Trčkovi z Lípy, který objekt využíval pouze v době lovů.

Na přelomu 16. a 17. st. došlo k další přestavbě hradu na renesanční zámek, přičemž byl respektován původní půdorys hradu a jeho budov. Podobu severního předhradí opět nelze přesně rekonstruovat.

V r. 1636 byl majetek Trčkům konfiskován a prodán Helfriedovi z Meggau († 1643). Jeho dcery prodaly panství v 1662 Janu Františkovi z Kaisersteina. Jeho vnuk Jan František z Kaisersteina prodal panství Karlu Jáchymovy Breedovi, jenž nový majetek zadlužil a proto bylo v r. 1736 prodáno věřiteli Františkovi Josefu ze Schönfeldu, který si ho mnoho neužil a již v následujícím roce zemřel. Jeho dcera Kateřina, dědička, se provdala (1746) za Jana Adama z Auersperka, který po její smrti 1754 panství převzal.
Za Jana z Auersperka byla provedena barokní přestavba, která se týkala spíše interiérů, nežli vnějšího vzhledu. Opevnění předhradí bylo však odstraněno. Oddělující příkop byl zachován a překlenut kamenným mostem. Přestavěný zámek byl určen pro jeho druhou manželku Vilemínu z Niesperku.
Jan z Auersperka zemřel r. 1795 a po něm se rychle vystřídalo několik majitelů z tohoto rodu. Do vývoje hradu zasáhl významně Vincenc Karel z Auersperka, který převzal panství v době své plnoletosti v r. 1832. Tehdy panství zahrnovalo 34 vesnic.

Vincenc byl ovlivněn výchovou a chováním anglické šlechty, která si libovala v napodobování gotické a renesanční architektury, a proto se není proč divit, že přistoupil v r. 1849 k přestavbě Žlebského hradu v gotickém slohu. Pro tuto přestavbu získal význačné české architekty, sochaře a kameníky. Lze jmenovat F. Schmoranze, B. Škvora, E. Maxe, J.O. Krannera, A. Fernkorna a J. Svoboda. Při přestavbě byly použity i některé podněty z díla J. Nashe o anglických hradech a zámcích.

Při této "rekonstrukci" bylo obnoveno původní hradní opevnění v romantickém stylu, ale dle zásad české gotické hradní architektury. Barokní úpravy byly částečně odstraněny hlavně v předhradní části a zde byla zřízena zahrada (90 ha). Vlastní hrad byl od městečka opět oddělen pseudogotickou branou a nově vybudovanou hradbou. Přístupová cesta byla na několika místech dělena několika nově postavenými branami a končila u obnoveného padacího mostu v severním průčelí hradního areálu. V severozápadním rohu tohoto areálu byla postavena okrouhlá věž s *cimbuřím* krytá střechou. Další věže byly postaveny v jihozápadním a v jihovýchodním nároží, přičemž posledně jmenovaná byla zbudována pouze do výšky zámeckých budov. Západní křídlo paláce bylo výrazně změněno výstavbou pseudogotické kaple. Nádvorní podoba se příliš nezměnila. Došlo jen k zasklení arkád a úpravě některých prvků (sloupy, balustrády...). Původní barokní střechy byly nahrazeny vysokými valbovými střechami, gotickými arkýři, komíny, chrliči vody, korouhvičkami atd. Nově upravené interiéry měly navodit atmosféru gotického šlechtického sídla. Přestavěný zámek měl 116 místností. Přestavbě neunikly ani domy v přilehlém městečku, Které se díky tomu muže pyšnit řadou domů v empírovém nebo pseudogotickém stylu.

Vinteriéru zámku bylo shromážděno velké množství cenných uměleckých předmětů (sbírka zbraní z 15. -19. st., obrazy ze 16. - 19. st., knihovna, skleněné a porcelánové předměty, v kapli byl umístěn pozdně gotický oltář a gotická křtitelnice, dřevěné a terakotové plastiky, nebo renesanční náhrobek Sudů z Řenče). Unikátní je zařízení zámecké kuchyně.

Celá tato přestavba byla ukončena až v r. 1868 za syna Vincence Karla, Františka Josefa Auersperka. Po jeho smrti († 1938) zdědil žlebské panství Josef Trautmannsdorf a tomu byl majetek zkonfiskován v roce 1945 a přešel do majetku státu.

Vzhledem k významu stavby a rozsáhlým sbírkám byl zámek zařazen mezi státní hrady a zámky.

Více informací najdete na www.klimeswd.cz/zleby , http:/zleby.web2001.cz nebo na *www.pruvodce.com/zleby/*

Vokolí zříceniny hradů Lichnice, Vildštejn a Oheb na Sečské vodní nádrži, nebo tvrze Semteš, *Golčův Jeníkov* nebo Žáky a Žehušice.

hrad Talmberk	zpět na okres K. Hora	Zruč nad Sázavou